pondělí 25. července 2011

"JAKÁ

je práce Mistra?" Zeptal se velebně se tvářící návštěvník.

"Učit lidi smát se,"pravilvážně Mistr.

neděle 24. července 2011

K nakousnutí




http://alisanne.insanejournal.com/1037271.html
Ready for Picking
~ ~

„Nikdy jsem nepočítal, že uvidím Harryho vítězství,“ zamumlal Lupin.
„Předpokládal jsi, že ho ztratíš?" Zeptal se Severus.

„Domníval jsem se, že padnu v boji."

Severus přikývl. „Já také.“

Lupin si povzdechl. „A teď mám syna, budoucnost - -"

„A Pottera?"

Vlkodlak se zamračil. „Co?"

„Každý ho chce," konstatoval Severus. Je jako ovoce, připravené ke sklizni."

Lupin zamrkal. „Ach… ne. Dávám přednost ovoci… zralému.“ Uchopil lektvaristu za paži a stisknul ji. „Dospělému."

„Opravdu." Prohlásil Severus uvolněně. To je rozumné".

„Myslel jsem si to." Lupin se usmál. „Ze všech těch řečí o ovoci jsem dostal hlad. Navečeříš se mnou?"

Severus rozvažoval. „Rád. Musíme si promluvit o zralosti.“

~ ~

čtvrtek 21. července 2011

impuissance

Motto: "Na počátku bylo slovo"

Vypadalo to zajímavě, když se náš Absolutní vrhl do svých hrátek s energií. Obvzláště první pokusy se světlem a tmou. A mnozí z nás užasle pozorovali, když se mu podařilo energii zhmotnit. Ale pak to nabralo znepokojující směr. Ty jeho nebezpečné pokusy s oživením hmoty. Proč jen musel stvořit život. Ještě kdyby se zastavil u zvířat k ničemu by nemuselo dojít, ale on ne. Chtěl svou hračku svého Adama. Proč? To mu nestačily naše legie napjatě čekající na každý záchvěv jeho přání. A ta se náš první - Jitřenka pokusil ho zastavit a mnozí z nás znepokojeni postupem událostí se k němu přidali. Porážka byly trpká, ale naše zavržení bylo příšerné. Svorně jsme přísahali, že mu to vrátíme. Na něho jsme nemohli, ale na jeho mazlíčky ano a dařilo se nám to lépe než jsme čekali. už Adamovi děti jsme poštvali proti sobě ......
A pak nás Absolutní převezl. Vtělil se do jednoho z nich. Z malého bezvýznamného červíčka udělala svého Syna. Samozřejmě jsme své úsilí znásobili a milého synátora zlikvidovali. jenže to mělo naprosto překvapivý účinek. Najednou se začali objevovat lidé, kteří sevymanili z našich pastí. nešlo s nimi hnout po dobrém ani po zlém, a že jsme se snažili. tehdy do myslí některých z nás pronikla první nejistotoa. Copak je možné, aby maso zvítězilo nad duchem, aby na těch jeho pokusech něco bylo, co my jsme nepostřehli? Některé z nás to nalomilo natolik, že se vydali za absolutním. Ubožáci tolik dychtili po pochopení. Poskytl jim ho. Bylo kruté. uvěznil je do lidských těl. za jejich zradu jsme se mstili dvojnásobně a hodně jich stáhli zpátky. nechtějte vědět jak se na  Lucifer vyřádil Ale hodně bylo i těch, které jsme nedokázali udolat.
A teď tady stojím vedle svého někdejšího přítele. Dnes přišel o práci. jeho žena  umírá a on nemá peníze na léky. Řeklo by se snadná práce, ale já tu jen stojím ....Copak mohu ublížit svému příteli?????????

úterý 19. července 2011

Horká čokoláda


 http://alisanne.insanejournal.com/1098759.html

Hot  Chocolate
Autor : Alisanne
Překlad : Gleti



Severus se zastavil u dveří a znalecky hodnotil Kingsleyho postavu.
Ten oděný pouze v pyžamové kalhoty kroutil boky a zpíval společně s rádiem. "- -sexy věc,"pobroukal.

"Opravdu," zapředl Severus a objal ho. "A jsi celý můj."

V jeho náručí se Kingsley zasmál a otočil. "To jsem," souhlasil. Hluboký, pomalý hlas způsobil lektvaristovi chvění.

"Co to hraje?" Zeptal se, zatímco se pohupovali v omamném rytmu.

Kingsley se usmál. "Mudlovská kapela Hot Chocolate. Miloval jsem je, když jsem byl mladší. "

"A já se teď můžu milovat se svou vlastní horkou čokoládou," liboval si Severus a táhl milence do postele.
-

neděle 17. července 2011

Pamatovat si první schůzku


 A First Date to Remember 
http://alisanne.insanejournal. com/1096570.html.
~ ~

Na naše první oficiální rande," připil Harry.

Draco se ušklíbl. „V každém případě naše první veřejné."
„Mělo by se odlišovat od našeho prvního skutečného rande, kdy jsme se milovali na stole." Usmál se Harry uličnicky.

Draco si lokl vína a ušklíbl se. „Ačkoli, na první schůzku to bylo… nezapomenutelné."

Bleskl další fotoaparát a na chvíli oslepil Harryho, který sebou trhl. "Tohle je také docela výrazné."

Draco pohlédl směrem k oknu, před nímž se shlukli paparazziové. „Je to možné,“ připustil. „Takže, žádný sex na stole?"

Harry se zasmál. „Ne, ale dezert zní taky dobře.?"

„Hm," Draco zasténal. „Miluji zákusky."

sobota 16. července 2011

Ambivalentní sonety Williama Shakespeara



20
Tak krásnou, ženskou tvář, můj milý, máš,
že bych ti mohl říkat moje milá,
tvé ženské srdce nezná ženskou zášť,
tvou něhu ženská faleš nezkazila.
Tvé oči víc než ženské oči žhnou
a zlatým světlem posvěcují svět,
tvé kráse všichni rádi podlehnou,
miláčkem žen jsi – mužů jakbysmet.
Příroda z tebe chtěla ženu mít,
pak k tobě sama prudkou vášní vzplála
a dala ti, čím mi tě chtěla vzít:
k tvým božským údům další přidělala.
       Tvá láska patří mně, ač vybaven
       Přírodou byl jsi k potěšení žen.
26
Pane mé lásky, to tvá vzácná ctnost
mne k tobě víže poutem vazalským,
ne vtipný rým, leč svoji oddanost
vyjádřit chci svým psaným poselstvím –
­oddanost velkou tak, že moje slova
nahá a chudá, zajíkavá jsou,
ty ale v duši vlídně najdeš nová
a má se do nich pyšně obléknou.
Až mne snad hvězdy jednou poctí přízní
a dají háv mým slovům odraným,
odvahu zase najdu ke své písni
a tvoji úctu si snad vysloužím.
       Však do té doby jsou má slova lichá:
       zalezu do kouta a budu zticha.
29
Když zrazen Štěstěnou a tupen všemi
svůj úděl psance s pláčem proklínám
a marně spílám ohluchlému nebi,
zpytuju se a odpor k sobě mám,
závidím jedněm přitažlivý vzhled
a druhým štěstí, skvělé možnosti,
a jiným zase, že jim patří svět,
že mají úspěch, slávu, schopnosti,
zatímco já, já znám jen pohrdání –
jakmile ale myslím na tebe,
má duše zpívá, jak když za svítání
skřivánčí píseň stoupá do nebe.
       Za tohle štěstí celý svět bych dal:
       u tebe jsem – a cítím se jak král.
40
Všechny mé lásky, všechny vezmi si je,
co víc tím získáš, než jsi dřív už měl?
Ne lásku, která pro tebe jen žije,
tu jsem ti dal a k tomu vše, cos chtěl.
Když lásku mou sis z lásky ke mně vzal,
můžu se zlobit, když s mou láskou spíš?
Spíš vytknu ti, žes sebe oklamal,
když dopřáváš si, co si ošklivíš.
Zloději lásky s láskou odpouštím,
že vzal mi všechno, co jsem ještě měl,
ač křivda lásky bolí víc, já vím,
než všechna nenávist mých nepřátel.
      Smilníku milý můj, i zlo ti sluší,
      zabij mne třeba, ale s láskou v duši.
52
Jak boháč jsem, co s klíčem v ruce jde
otevřít pokladnu, v níž šperky chová,
však zarazí se radši pokaždé,
aby svou touhu vychutnat moh znova.
Proto tak vzácné sváteční jsou dny:
že je jich málo, vévodí dnům všem,
jak démanty a drahé kameny,
šperky, co zdobí skvostný diadém.
Tak i čas s tebou pro mne je jak skvost,
co skrývám jako poklad v pokladnici –
­zřídka si dopřeju tu blaženost,
že otevřu ji očím žadonícím.
       Dary mi dáváš krásné nad jiné:
       radost, když mám tě, naději, když ne.
66
Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,
jen nevidět, jak žebrá poctivec,
jak pýchou dme se pouhý parazit,
jak pokřiví se každá čistá věc,
jak trapně září pozlátko všech poct,
jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,
jak sprostota se sápe na slušnost,
jak neschopní na schopné berou bič,
jak umění je pořád služkou mocných,
jak hloupost zpupně chytrým poroučí,
jak prostá pravda je všem prostě pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí.
        Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,
        jen nemuset tu tebe zanechat.
87
Buď sbohem, mám tě rád až přespříliš,
ty přece víš, jak velká je tvá cena,
a právě proto mě teď opouštíš;
má práva na tebe jsou promlčena.
Já tebe od tebe jsem dostal darem,
čím si však zasloužím tak vzácný dar?
Příčinu k tomu v sobě hledám marně,
mám tě jen na dluh, vrátím, co jsem bral.
Dáváš mi sebe, neznaje své ceny,
nesmíš mě, lásko, takhle přecenit,
tak vzácný dar mně přece souzen není,
vezmi ho zpět, je tvůj – a bude klid.
         Já tě mám jen, jak míváme svůj sen:
       ve snu jsem král – a žebrák, když je den.
116
Ne, neznám nic, co překážet by mělo
svazku dvou duší. Láska láskou není,
když zradou trestá zrádné křehké tělo
a změnu tím, že sama se hned mění.
Ne, láska je jak maják, pevný bod,
hvězda, co vede bárky zbloudilé
po pustých pláních rozbouřených vod ­
znáš její výšku, cenu její ne.
Že láska musí Času otročit,
po mladé tváři že je brzo veta?
S proměnou Času nemění se cit
a vydrží až do skonání světa.
       Že kážu bludy? Důkaz že jsem sám?
       Nepsal jsem snad? A nebyl milován?


 
Popis: Obrazek


Doporučená literatura:

SHAKESPEARE, W. (č. 2002) Sonety, přel. M. Hilský, (s. 161–167) Poznámka překladatele, Atlantis Brno
GREENBLATT, Stephen (č. 2007) William Shakespeare, velký příběh neznámého muže, přel. M. Kopicová, Kap. 8, s.   Milý – Milá (s. 194–220) a příslušná použitá literatura (s. 351), Albatros Praha

Poznámka:
Všimněte si, že námět sonetu č. 66 je jakoby negativem Pessoova Sonetu č. XX (na ODG  Záhadný Fernando Pessoa)

Film:

Ilustrační foto:

Henry Wriothesley, hrabě ze Southamptonu, jeden z možných adresátů Sonetů
Plakát k filmu  Mrhání hanbou: Záhada Shakespeara a jeho Sonetů

Děkuji prof. Martinu Hilskému za svolení publikovat vybrané sonety v jeho překladu.