Správný epilog

http://alisanne.insanejournal.com/1130893.html#cutid1



-

"Dnes to bylo devatenáct let," povzdechl si Harry.

Draco prudce pozvedl hlavu. "Tak a je to tady zase, že jo? .... Z toho mě vynech."

"Hm?" Nebelvír vypadal zmateně.

"Má na mysli tvou sentimentální náladu, která tě přepadne každý rok v tuto dobu," zamumlal Severus. "Bude následovat přemýšlení, co by mohlo být, jaká budoucnost by tě čekala, pokud by sis vzal Weasleyovou."

Harry se zasmál. "Znáte mě moc dobře."

Samozřejmě." Severus se ušklíbl. ”O samotě bys pak pravděpodobně fantazíroval o svých imaginárních dětech a o jejich cestě Bradavickým Expresem."

"Tak poděkuj Merlinovi, že jsme ti takovou bolestínskou noc ušetřili,"škádlil ho Draco.

Harry se zakřenil. "Jistě. Ta šetrnost nás zachránila."


Severus se přistoupil k posteli. "Možná, místo rozvažování nad tím, co mohlo být, bychom mohli diskutovat o tom, co máme."

"Jsem pro," řekl Draco a šoural se k lektvaristovi. "Jdeš?" Obrátil se na Harryho, zatímco si sundával oblečení.

Ten se zazubil. "Rozhodně."

Do postele se společně přesunuli s lehkostí dlouholetých milenců. Když později blonďák ležel mezi stejně ukojeným Harrym a Severusem, ušklíbl se. "No, jedna věc je jistá. Za posledních devatenáct let jsme se toho hodně naučili. "

Severus se ušklíbl. "Jsme dobří."

"Řekl bych, že lepší, než jen ´dobří´," Harry pochvaloval si a obkročmo si sedl na Severuse.

Draco se zasmál. Ano, jejich budoucnost bude opravdu zářivá.

-

Severusova dovolená

(napsáno pro drabble soutěž Pentagramu)

S odjezdem posledního žáka na prázdniny stoupala ostražitost Severuse Snapea.  Jako každý učitel se těšil na dny volna skoro stejně jako studenti, nemohl se dočkat, až se zavře v bradavickém sklepení mezi své kotlíky a křivule. Několik prvních let působení na Bradavické škole se mu to dařilo. Bohužel zapomněl na Albuse Brumbála. Ten nesouhlasil se způsobem odpočinku mladého lektvaristy. Když nepomohlo několikaleté domlouvání, rozhodl se jednat.

Severus právě v poklidu připravoval další dávku Kostirostu pro bradavickou ošetřovnu. Zrovna chtěl zamíchat nadrcené drápy hipogryfa se šťávou z ďáblova osidla. Sotva však vzal do ruky skleněnou lžíci, ucítil známý tah pod pupkem. Byl přemístěn.

„Vítám vás na Manorce, pane profesore.  Pan ředitel přikázal, abychom se vám plně věnovali a splnili všechna vaše přání.“ Zároveň mávl hůlkou, přenášedlo se vyškublo Severusovi z ruky a rozplynulo se v nenávratnu. „Chtěl bych vás upozornit, že jsou zde silné protipřemísťovací bariéry.“ A tak byl Severus přinucen strávit čtrnáct dní relaxací u moře.

Příští rok učinil opatření a předem všechny předměty ve své laboratoři zkontroloval, aby se, Merlin chraň, neocitl zase v nějaké přímořské odpočívárně.  Jenže ani teď ředitelovým intrikám neunikl. Zhruba v polovině července polevila jeho opatrnost. Po jednom náročném dni stráveném nad kotlíky, usoudil, že si zaslouží doušek něčeho silnějšího. Jen však vzal do ruky sklenici, opět nedobrovolně změnil lokaci. Ocitl se v dřevěném srubu. Po krátkém rozhlížení, našel na stole vzkaz.

Milý Severusi,

Protože jsem nabyl dojmu, že pobyt u moře minulý rok ti neposkytl dostatečné uvolnění, zařídil jsem ti letos dovolenou daleko od hlučícího davu v Yellowstoneském národním parku. Zásoby máš na čtrnáct dní. Doufám, že se ti tam bude líbit a že si pořádně odpočineš, abys druhého září zase nezaklel nového učitele obrany proti černé magii.  Tvůj A.B.

Aby toho nebylo málo, sklenice-přenášedlo pomalu zmizela a on zde na čtrnáct dní uvízl. Zaúpěl. Nezbývalo mu, než se nucenému volnu podřídit. Naštěstí ho strávil v okolních lesích, kde si obstaral zásobu vzácných bylinek. Případné chvíle nudy si zpestřoval vymýšlením pomalých mučivých úmrtí Albuse Brumbála.

Proto se následující školní rok připravil a nepozorovaně se pustil do úpravy domu po rodičích. Zvenku vypadalo obydlí v Tkalcovské uličce stejně, jako polorozpadlá barabizna, ale uvnitř skýtala veškerý komfort, co lektvarista potřeboval. Především se soustředil na vybavení moderní laboratoře, to mu zabralo většinu času. Ostatní místnosti zařídil jen nejnutnějším, koneckonců mínil většinu času strávit nad svými kotlíky, a tak žádný zbytečný přepych nepotřebuje. Poslední červnové dny už se nemohl dočkat, až se odstěhuje do svého staronového doupěte.

Jeho očekávání byla splněna. V klidu svého domova celý den pokojně bádal, aby se večer uložil s dobrou knihou. V knihovně ho zaujaly Letopisy Narnie. Zajímavé, pomyslel si, když otevřel Lva, čarodějnici a skříň, od té doby, kdy mi ji četla matka, jsem ji neměl v ruce. Dočítal první kapitolu a …  Najednou se i s lůžkem ocitl uprostřed zasněženého lesa pod rozsvícenou lucernou. Už ne! Zanaříkal. Útěchou mu byla malá pomsta.  V okamžiku jeho přemístění všechny Albusovy citrónové bonbóny zhořkly.

Mezitím se v bradavické ředitelně prudce rozblikal sledováček, který měl Brumbála informovat o jeho podřízených.  Šedovlasému starci radostí zajiskřily oči, zase se mu podařilo dostat Severuse.

Manipulace s myslí

-

http://alisanne.insanejournal.com/1233065.html#cutid1
-

-
Harry si povzdechl a nenápadně se přemístil do domu.

"Zbláznil ses?" Zeptal se Ron.

Možná ano, pomyslel si Harry. Není snadné milovat Severuse.

Hermiona byla opatrnější ve svém vyjadřování, ale Harrymu neušly obavy v jejích očích.

Řekl jí, že musí domů a uprchnul dřív, než ho začala vyslýchat.

-

"Opozdil ses," prohlásil Severus, když Harry vstoupil do obývacího pokoje. "Náročný den na ministerstvu?"

"Řekl jsem o nás Ronovi a Hermioně," zašeptal nebelvír.

"Opravdu." Starší muž se postavil a přistoupil k němu. "Beru to tak, že tě... nepodpořili?"

Potter mu pohlédl do očí, aby mu ukázal, co se stalo.


Stulený v partnerově blízkosti se Harry cítil lépe. Skončili v posteli a po milování se pustili do zbytků jídla. "Taky jeden ze způsobů, jak mi zlepšit náladu," zasmál se a přitiskl se k Severusovu rameni."
"Jistě, provedl jsem také intenzivní výzkum na toto téma," zamumlal zmijozel. -"Mám tedy nějaké odborné znalostí."

Nebelvír se ušklíbl. "Já se nehádám." Zatímco prsty škádlil partnerovy bradavky, zeptal se:

"Jsi... naštvaný?"

"Myslíš proto, že tví přátelé pochybují o tvém duševním zdraví?" Když Harry přikývl, Severus si odfrkl. "Proč bych měl? Já si myslím, že jsi blázen."

"Co?" Nebelvír zamrkal.

"Vím, že si tě nezasloužím, a přesto jsi tady." Severus ho políbil na spánek. "Mě to zní bláznivě."


Harry měl poslání. Po Severusově vyznání byl odhodlaný mu ukázat, jak je pro něj důležitý.

Nicméně, to se snadněji řekne, než udělá. Ron a Hermiona mu vztah s lektvaristou neustále rozmlouvali a ten zase odmítal veškeré pozvánky na společenské akce s jeho přáteli - ne, že by mu to Harry vyčítal.

Harry se začínal cítit, jakoby se opravdu zbláznil!

Konečně, měl toho dost a dovlekl Severuse na pravidelnou měsíční večeři zaměstnanců ministerstva. Přitáhl si ho blíže k sobě a přede všemi ho políbil.

"Chceš šokovat, že?" Šeptal lektvarista.

Nebelvír se jen usmál.


Uprostřed hlučného davu, našel Harry jejich stůl. Když dorazili, vypadal Ron ohromeně.

"Pane."

"Pane profesore," uvítala je Hermiona chladně.

"Zdravím vás." Než se sám posadil, odsunul Severus Harrymu židli. "Ale já už nejsem profesor."

Jak večeře pokračovala, Hermiona roztávala a Ron postupně také. Brzy sepřátelsky bavili.

Poté, co se Harry a Severus zvedli, zeptal se Ron. "Uvidíme se příští měsíc?"

Zmijozel se ušklíbl. "Pravděpodobně ne."

"Přijdete o pověstnou ministerskou večeři." Škádlila je Hermiona.Zatímco žertovali o strašném jídle, Severus je k partnerovu údivu pozval na večeři.

Lektvarista potlačoval smích. "Byl bych blázen, pokud bych tohle absolvoval každý měsíc."


"Máš pravdu," zašeptala Hermiona. "Mýlili jsme se, on se změnil."

Harry se usmíval.

Od ministerské večeře už uběhly dva měsíce a za tu dobu byli Ron a Hermiona několikrát jejich hosty. Nyní spolu večeřeli alespoň jednou týdně.""Říkal jsem ti to."

Potřásla hlavou. "Ron předvídal, že to řekneš."

Harry ji objal a zeptal se: "Zlobíš se? Jak často ti mohu říct, že se pleteš?"

"Bod pro tebe," – řekla a zavěsila se do něho. "Takže jediné šílenství, které mohu prokázat je, že jste zblázněni do sebe navzájem."

"Jo." Usmál se Harry a pohlédl na Severuse, který se dobromyslně dohadoval s Ronem.

"To je jisté."