pátek 8. dubna 2016

NEZAPOMENUTELNÁ MINULOST

 (napsáno pro Drarry 2016)

Nikdy dřív nepíchal tak hebkou a citlivou díru. Na každý příraz reagoval jeho partner vášnivým protipohybem. Neskutečně si užíval, když pérem jemně masíroval jeho prostatu, což přivádělo bruneta pod ním do stavu extáze. Po chvíli už to nemohl vydržet, takže nastoupila divoká jízda, kdy nořil svého ptáka do análu až po kořen a koulemi pleskal a jeho půlky.

„Draco,“ zasténal milenec pod ním a vzhlédl k němu smaragdovýma očima….

Jako obvykle se v ten moment probudil. Sakra zase se mi zdál TEN sen, povzdechl si.

Opatrně vstal, aby neprobudil Astorii. Nutně potřeboval něco, co uklidní jeho rozjitřenou mysl. Například Ogdenská starorežná.

Uchýlil se do bezpečí své pracovny a nalil si štědrého panáka. Při té příležitosti mu padl pohled na ministerskou pozvánku na oslavu desetiletého výročí porážky Voldemorta. Zatraceně, pomyslel si, po celou dobu se mu úspěšně vyhýbám a teď ho zase uvidím. Bylo nemyslitelné, aby se akce konala bez hlavního hrdiny.

Znovu se v myšlenkách vrátil k jejich poslednímu setkání.

Ve společnosti tehdy stále ještě přetrvávala euforie z vítězství nad Voldemortem. Nikdo se tedy nedivil, že oslava na závěr školního roku byla divoká. Absolventi řádili jak utržení z řetězu. Alkohol tekl proudem a uvolnil zábrany i těm, kdo dosud neměli čas nebo příležitost vyzkoušet své sexuální hranice.
Což sice nebyl jeho případ, on si vždy našel dostatek možností prozkoumat všechny oblasti sexuality, na rozdíl od Harryho Pottera. Jak se měl za chvíli dozvědět.

Dodnes marně pátrá v paměti, jak se mohli společně ocitnout v Komnatě nejvyšší potřeby při nejlepší šoustačce jeho života. Nezapomenutelné šoustačce, protože o ní sní i po deseti letech. Nejhorší však bylo, že měl poprvé pocit, že nejde jen o sex. A to ho polekalo. Navíc zde byla ta pitomá povinnost zachování Malfoyvských tradic. Dědic Malfoyů přece nemůže uzavřít homosexuální svazek.

Nikdy nezapomněl na raněný pohled Potterových očí, když se mu pokoušel namluvit: „Byl to jen sex Pottere, může za to chlast,“ a s bolavým srdcem se otočil zády. Dodnes se za to proklíná.

                                                                       xxx

Ministerstvo kouzel si dalo velkou práci, aby slavnostní sál připomínal Bradavickou velkou síň. Stejně jako Velkou síň ho osvětlovala tisícovka svíček, stejně jako ve Velké síni vypadal strop jako noční obloha posetá nespočetným množstvím hvězd. Po stěnách zdobených gotickým obložením visely girlandy květin a břečťanu, které obletovaly pestrobarevní kolibříci. Okolo stěn stály kulaté stoly s malými květinovými lampičkami.

U jednoho z nich seděl Harry s Ginny a přáteli a neskutečně se otravoval. Nikdy by nevěřil, že Kingsley dokáže žvanit stejně plytce, jako Popletal blahé paměti.

Aby zahnal zoufalou nudu, bloudil pohledem po přítomných. Prohlížel si bývalé spolužáky a zkoumal, jak je dospělost během těch deseti let změnila. Klouzal pohledem z jednoho na druhého, až padl na Malfoye. Zatraceně! Kéž by se s ním nemusel setkat.

A jakoby ten ucítil jeho pohled, otočil se. Jejich oči se setkali. Harrymu se sevřelo hrdlo, pro tíseň se nemohl nadechnout. Zatraceně! Zasraný Malfoy!

„Musím si odskočit,“ oznámil Ginny a opustil sál tak rychle, jak jen to slušnost dovolovala.


xxx

Potřeboval si vyhledat místo, kde by čelil zmatku ve své mysli. V poslední době se musel vyrovnat se spoustou negativních zážitků, které ho značně vykolejily. Kontakt s Malfoyem bylo to poslední, co jeho obtížně předstíraná duševní pohoda potřebovala.

Začalo to, když se mu před časem Ginny svěřila, že nechce jít v Molliiných šlépějích a stát se matkou z povolání. Tehdy jí Colin Creevey, jako šéfredaktor Denního Věštce, nabídl spolupráci ve sportovní rubrice. A tak zatímco kluky hlídala paní Weasleová, Ginny se věnovala novinařině. Harry se domníval, že se tím problém vyřešil.

Jenže narození Lilly vše zkomplikovalo. Ginny musela své pracovní aktivity přerušit. Navíc se u ní projevila poporodní deprese, byla zádumčivá a plačtivá. A tak udělal vše proto, aby se mohla co nejdřív vrátit ke své milované činnosti.

Pomohla tomu hloupá nešťastná náhoda. Jednou se Weasleyovská vnoučata pošťuchovala v dílně svého dědečka, což samozřejmě měla přísně zakázáno, ale to přece nemohlo omezit jejich zvídavost. Jednomu z nich, nikdy nepřišli na to, zda to byl Fred nebo James, se podařilo spustit motorovou pilu, kterou zapomětlivý pan Weasley nechal na stole.

Harry přišel v pravý čas, aby děti zachránil před amputaci končetin, ale sám vyvázl s rukou pořezanou až na kost. Samozřejmě, že ho kouzla a lektvary vyléčily, jenže přerušení šlachy se ukázalo fatálnější, než se zprvu zdálo, a tak musel skončit s aktivní bystrozorskou službou a přestoupit ke kancelářině. A to nebyl jeho šálek kávy. Na druhou stranu měl více času na děti.

A jakoby toho nebylo dost, přiznala se mu před pár dny Ginny, že se vyspala s Colinem a že jí ve skutečnosti sex s Harrym nikdy nebavil.

Kdyby tušila, jak jí rozumí. Plnění manželských povinností nebylo ani jednou tak krásné a bolestné jako jeho vůbec první sexuální zkušenost s Dracem.

Ani jeden si nevěděl s nastalou situaci rady. Zatím se tedy dohodli, že zůstanou spolu, jen Harry se odstěhoval z ložnice. A tak jsou tady dnes večer spolu, obklopeni Weasleyovými, z nichž nikdo nemá ani páru o jejich roztržce.

xxx

Draco sledoval Potterův únik. Chvíli vyčkal a pak se vydal za ním. Našel ho na nejbližším WC. Bývalý Chlapec-který-několikrát-přežil byl evidentně vyvedený z míry, o čemž svědčil jeho mokrý obličej, poté co na sebe šplíchal vodu z kohoutku.

„Pottere!“ oslovil ho.

„Vypadni! Běž pryč!“

„Tohle je veřejný prostor, nemůžeš mě odsud vyhánět!“ odsekl mu Malfoy.

„Můžu a udělám to!“

Než však Harry vytasil hůlku, zmijozel ho expelliarmem odzbrojil. Ale to Pottera nezastavilo a po mudlovsku mu vrazil pěstí. Naštěstí Draco něco podobného očekával a přes bolest popadl nebelvíra za paže a přirazil ho ke zdi. V duchu přitom děkoval deseti centimetrům, o které Harryho převyšoval. Pak se k němu sklonil a políbil ho.

„O tomhle sním už deset let,“ vydechl.

Harry vytrhl ze sevření pravačku a znovu mu ubalil.

„Ty zmetku! A co ty kecy, že o nic nejde!“

„Lhal jsem. K žádnému ze svých milenců jsem necítil to co k tobě. Vyděsilo mě to.“

„A to ti mám jako věřit, jo?“ pohrdavě odsekl Harry. „Velký Draco Malfoy uteče, aby se nezapletl.“

„Věř si, čemu chceš, ale pro mě to byla nezapomenutelná noc.“

„Zbabělče,“ prohlásil Potter a otočil se k odchodu.

Avšak Draco ho nemínil pustit. Znovu ho popadl a vášnivě políbil. Harry zpočátku odolával, ale po chvíli podlehl. Pootevřel ústa a během vteřiny je měl plné Dracova jazyka. Merline, co ten s ním dokázal. Podlomila se mu kolena.

Blonďák toho okamžitě využil a táhl ho ke kabince.

„Ne, tady ne,“ bránil se Harry. „V mé kanceláři.“

Jenže u dveří narazili na Rona.

„Malfoy,“ zaškaredil se na Draca a obrátil se k Harrymu. „Jsi v pořádku? Holky už si dělaly starosti.“

„Jo, všechno v pořádku. Pojď, vrátíme se k nim,“ a táhl zrzka pryč.

V duchu děkoval, že na sobě nemá bystrozorskou uniformu jako jeho přítel, protože pod ní by na rozdíl od slavnostního hábitu těžko schoval bouli v rozkroku.


xxx


Ten den už se s blonďákem nesetkal, ale když přišel domů, čekal ho vzkaz.

Ve čtvrtek ve tři, Příčná 25.

Ne, nezatetelily se mu v břiše motýlci touhy, ale penis, ten hříšný kus masa, zasvrběl nedočkavostí.

úterý 28. dubna 2015

KAŽDÝ DOBRÝ ÚMYSL JE PO ZÁSLUZE ODMĚNĚN



Spadl. Opět. Už to ani nepočítal. Ale tentokrát měl Harry pocit, že nevstane. Nohy měl rozedřené do krve. Hrdlo, vysušené horkým sírovým vzduchem, trápila žízeň. Záda otlačená od Nebelvírova meče ho přes propocené tričko štípala. Byl u konce sil a netušil, kolik toho ještě má před sebou.

Prohrábl kapsy, ale našel jen lahvičku s mandarinkovou šťávou, povzbuzující lektvar mu došel už dávno. Na jídlo neměl ani pomyšlení, ostatně zbyly mu jen dva koláčky a ty šetřil na cestu zpátky. Bude je potřebovat.

S vděčností vzpomněl na Hermionu, která se opět osvědčila jako nevyčerpatelná studnice vědomostí. „Mandarinky obsahují nejvíce přírodních cukrů ze všech citrusů, které samy o sobě ochlazují organismus,“ vysvětlovala, když mu pomáhala vypravit se na pouť. „Na tvou cestu budou určitě vhodnější než dýňový džus. A když navíc přidám pár kapek extraktu z mandragory do jejich šťávy, zvýším její účinek téměř na roveň Pepřové vzpruhy.“ Měla pravdu. Stačilo pár doušků a mohl znovu vyrazit.

Aby zapomněl na bolest a únavu, znovu procházel vzpomínky Severuse Snapea. Vybavil si, kterak se mu podařilo v hodině nitroobrany proniknout do profesorovy mysli, kde spatřil muže Snapeovských rysů. Křičel na vyděšenou ženu, za jejímiž zády se krčil malý černovlasý chlapec. Jak po vniknutí do Snapeovy myslánky byl svědkem šikany ze strany svého otce a kmotra. Připomenul si, že v Brumbálově myslánce viděl, co pro mladinkého Severuse znamenala Lily Evansová, a na bolest, kterou mu způsobila její smrt. Jediné osoby, co miloval, byť ne sexuálně, jak se přesvědčil ve vzpomínkách. Naopak si vybavil jinou, která ho zaskočila. A to že Severus Snape, kterého většina považovala za asexuální bytost, ho shledává velice přitažlivým.

Ostatně ani on sám nebyl imunní proti temnému charismatu profesora lektvarů. Neodvážil se však nikomu svěřit se se svými sny. Zdávalo se mu o Severusových černých očích, v nichž se toužil utopit, o jeho štíhlých prstech, které ho v jeho představách laskaly, a o jeho sametovém hlasu šeptajícím mu smyslná slova.

Po válce ho znechutili všichni ti, kteří po dobu nebezpečí stáli v závětří, a teď nenechali na statečném Zmijozelovi nitku suchou. Proto vytáhl do boje a neskončil, dokud nedosáhl posmrtného udělení milosti za zločiny, kterých se Severus jako Brumbálův špeh mezi Smrtijedy dopustil.

To mu však nestačilo. Neustále ho trápila nespravedlnost Severusova osudu.

„Není to fér!” postěžoval si Hermioně. „Měl žít a užívat si všechno to, co mu nebylo dopřáno.”

Kamarádka na něj zkoumavě pohlédla a potom spustila: „Harry, než jsme přišli do Bradavic, mysleli jsme, že draci žijí jen v pohádkách. Poté jsme je potkali a nejen je. Také sfingy nebo hipogryfy. Co když je skutečných víc věcí? Co když má Chloupek někde bratra, který skutečně hlídá vchod do podsvětí? Pak by stačilo vydat se tam a přivést Snapea zpět. Dokázal to Orfeus, proč ne ty?”

Jak bylo Hermioniným zvykem, zasedla ke knihám, tentokrát za vydatné kamarádovy pomoci, a spolu hledali cestu do Hádovy říše. Během krátké doby připravili putovní plán, takže netrvalo dlouho a mohli vyrazit do Řecka. Na vrcholu propasti Taineros ho dívka opustila. Přes všechnu odvahu, kterou v bojích prokázala, jedno setkání s trojhlavou bestií jí vystačilo na celý život.

Mladík pomalu slézal do průrvy. Koneckonců opatrnosti nebylo nazbyt. Co kdyby se na něj Kerberos vyřítil a on neměl čas zareagovat? Ale obavy byly zbytečné. V pohodě vytáhl z kapsy ječmenný koláč a zmenšenou harfičku. Dobrotu pohodil kousek od vchodu a počkal, až se pekelný pes objeví. Jak jeho kamarádka správně předpokládala, trojhlavák se nejprve vrhl na pochoutku, a než se stačil přeorientovat na člověčinu, začala harfička hrát ukolébavku. Teď už Harrymu nic nebránilo vydat se do hlubin podsvětí.

V neviditelném plášti nasedl na Cháronovu loďku a nechal se převést přes řeku Acherón, aby cestou necestou, přes trnité hloží, kterým se prosekával, putoval za svým cílem.

Už ani nevěděl, jak dlouho jde. Ostré kameny mu zničily boty; přestože je ošetřil všemožnými kouzly. Ostny křovin roztrhaly oděv. Sužující vedro vysávalo energii. Šel a padal, šel a padal a padal… Tentokrát neskončil na zemi, ale propadl do obrovské síně, přímo k nohám boha podsvětí.

„Hleďme, kdopak nám to tu přistál?“ zahřměl dunivý hlas. „Co s tebou človíčku? To, že jsi tam u vás mocný kouzelník, neznamená, že budeš  mou říši obracet naruby. Vím, co tě ke mně přivedlo, ale řekni, proč zrovna tobě bych měl vyhovět?“ ušklíbl se Hádes.

„No…“ Harry se rozpačitě odmlčel. Teprve teď si uvědomil, do jak nebezpečného podniku se pustil. Vždyť bůh ho může mávnutím ruky zlikvidovat.

„To mohu udělat vždy,“ vskočil mu do úvah Hádes čtoucí mu myšlenky, „jenže ty jsi mě zaujal, Harry Pottere, jako už se dlouho nikomu nepodařilo. Takže odpověz, čím jsi výjimečný, abych se nad tvou prosbou zamyslel?“

„Výjimečný nejsem já, ale Severus. Přestože měl ke mně výhrady, nikdy nezaváhal a stále mě chránil. Dokonce se postavil mezi mě a vlkodlaka.“

„Pottere, takových obětavců tu mám dvanáct do tuctu, musíš být přesvědčivější.“

„To, že měl těžký život, vás asi nedojme. To, že je mezi námi něco nedořešeného, vás asi nezajímá. Ale domnívám se, že toto by mohlo ovlivnit váš názor,“ a s těmi slovy mu podal otcův neviditelný plášť.

Hádes zavrtěl hlavou a uštěpačně prohlásil. „To ti mám propustit třetinu Severuse Snapea. Pokud vím, tak relikvie smrti byly tři. Až mi přineseš ty ostatní, možná zvážím tvé přání.“ Mávl rukou a…

…Harry se ocitl uprostřed větrné skotské vysočiny. Okamžitě mu naskočila husí kůže. Když se pořádně rozhlédl, zjistil, že stojí v Zapovězeném lese, kousek od mýtiny, kde se setkal s Voldemortem. Zvolal: „Accio Kámen vzkříšení.“ Pak se vydal k Brumbálově hrobce, odkud vyzvedl bezovou hůlku.

Teď jen, jak se dostat zpátky, rozumoval. Naštěstí se najednou vedle něj objevil Hermes.

„Byl jsem pověřen, abych tě dopravil zpátky,“ informoval ho bůh poutníků. Mladíkovi spadl kámen ze srdce. I když byl ochoten udělat pro Snapea hodně, momentálně se cítil jak vymačkaný citrón a představa další cesty do podsvětí mu naháněla hrůzu.

„Výtečně,“ pochvaloval si Hádes, když mu Harry podal zbylé relikvie. „Dobře propustím Severuse Snapea ze svého království. Ale mám jednu důležitou podmínku.“

„A jakou?“ vyzvídal Harry.

„Počkej, až přivedou profesora, každou chvilkou tu bude.“

A opravdu, sotva to dořekl, stál před nimi stínový Snape.

„Vítám vás, profesore,“ spustil bůh. „Tento mladý muž,“ ukázal na Pottera, „mě přišel požádat, abych zvážil vaši přítomnost zde a povolil vám návrat do světa živých. Já jsem ochoten mu vyhovět, ale pod jednou podmínkou, a tou je váš nezrušitelný manželský svazek. V případě, že jeden z vás odmítne, zůstanete tu oba.“ Hádes nechal dopadnout tíhu svých slov a pak pokračoval. „Aby se vám snáze rozhodovalo, profesore, musím vám sdělit, že pan Potter se bil jak lev za vaše omilostnění a dosáhl toho, že vám byl in Memoriam udělen Merlinův řád. Takže, jak se rozhodnete?“ vyzval je s potměšilým úsměvem Hádes.

Oba oslovení stáli rozpačitě proti sobě. Zatracený spratek, pomyslel si Snape, zas abych mu zachraňoval život, ani po smrti se ho nezbavím. Na druhou stranu, mohlo by to mít i své dobré stránky. Jako správný Zmijozel si byl vědom výhod manželství se zachráncem kouzelnického světa. To, že byl mladík pohledný, se štíhlým atletickým tělem antické sochy shledával příjemným bonusem navíc.

I Harry se cítil značně rozporuplně. Na jedné straně by profesorovi rád vrátil vše, co pro něj udělal. Ani určitému závazku by se nebránil. Ale nezrušitelné spojení?! To je na celý život! Celý život s uštěpačným, sarkastickým Snapem. Jenže zůstat v podsvětí se mu chtělo ještě míň, to raději riskne jízlivého manžela.

„Pokud to, panu profesorovi, nebude vadit, tak bych na váš návrh přistoupil.“

„Nu což. Když nechci, aby ten nezodpovědný kluk zbytečně promrhal svůj život, nezbývá mi než přijmout vaši nabídku.“

„Výborně!“ zajásal bůh a se slovy „vir et uxor, nunc usque ad mortem facitis partem uobis“ jim svázal ruce zlatou zářící stuhou, která je svým jasem oslepila. Když opět prohlédli, zjistili, že stojí v obývacím pokoji na Grimmauldově náměstí.

„Hm, Pottere, snad byste mohl pustit mou ruku,“ začal prudit Snape. „Je načase vrhnout se do řešení spousty provozních věcí.“

„Severusi, za prvé jakožto svému manželovi bys mi měl říkat Harry, a za druhé nezlob se, ale dnes už na nic nemám síly. Jsem příšerně unavený. Jdu do postele.“

Snape se znechuceně rozhlédl po místnosti. To mě ještě čeká spoustu práce, než zcivilizuji toho kluka i toto místo, povzdechl si.

-----

Nikdo ze smrtelníků netuší, že bůh podsvětí se rád baví pozorováním lidstva ve speciálním sledovacím zrcadle. Některé jedince má obzvláště v oblibě, například naše dva hrdiny. Se zájmem sledoval začátky jejich soužití, kdy docházelo k mnoha třenicím zakončeným bezuzdným sexem. A snad díky tomuto bouřlivému usmiřování našli naší hrdinové společnou řeč i v jiných oblastech života, takže k překvapení všech vytvořili šťastný pár.





pondělí 27. dubna 2015

Silvestrovská párty



Welcome Party


Psáno pro Neville100, výzva 50 Nové začátky

Shrnutí: Bill a Neville vítají nový rok.


~

„Šťastný nový rok!" jásali všichni, a tak si Bill s úsměvem otočil Nevilla k sobě a něžným polibkem zajal jeho rty. O chvíli později se od sebe odtáhli a červenající se Neville se rozhlédl, zda k sobě nepřivolali nechtěnou pozornost.

„Nikdo si toho nevšiml," ujistil ho Bill. „Myslím, že každý byl příliš zaneprázdněný pozorováním Snapea a Harryho."

Poté, co se Neville kradmo podíval na Harryho, který se tulil k usmívajícímu se Snapeovi, se uvolněně zasmál a vzal si od již líznutého Arthura sklenku šampaňského.

„Díky za pozvání," řekl Neville a usadil se v Billově náručí, aby společně přivítali začátek nového roku.

Ohromující zpráva


Newsflash
Autorka: Alisanne; Překladatelka: Gleti; Beta-read: Patoložka
Napsáno pro Snarry100, výzva 143 Ohňostroj

~

Ron podal Hermioně sklenku vína. „Připravena na výbušný spektákl?" zeptal se.

Hermiona se zamračila. „Co tím myslíš? Rachejtle jsme odpalovali na Nový rok ve středu."

Zrzek s úšklebkem kývnul bradou směrem k rohu, kde Harry se Snapem vedli vášnivou diskusi. „Snape každou chvíli vybuchne," zajásal. „Možná, že se rozejdou."

„Upřímně řečeno, Rone--" začala Hermiona, ale Harry ji ostrým hvizdem přerušil.

„Máme pro vás zprávu!" zvolal a stiskl Snapeovu ruku. „Severus nakonec souhlasil, že si mě vezme!"

Všichni začali jásat a gratulovat jim, jen Ron poulil oči. Hermiona si povzdechla. Teď to vypadalo jako by byla uprostřed ohňostroje ona.

Malý princ


Little Prince
Autorka: Alisanne; Překladatelka: Gleti; Beta-read: Patoložka
Napsáno pro Snupin100´, výzva 191 – Princ poloviční krve
 JKR Disclamer: This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Alisanne, czech translation was created by Gleti.

~

„Připraven do postele, můj princi poloviční krve?" zaševelil Remus a sklonil se, aby Severuse políbil.

„Proč jen jsem ti o tom někdy řekl?" mumlal Severus, zavřel knihu a vstal.

„Protože jsem šmejdil ve tvých věcech a našel tvé brilantní poznámky," připomněl mu Remus. „Měl bys své recepty lektvarů publikovat."

Severus se zamračil. „Jako kdyby je někdo chtěl koupit," posmíval se mu.

Remus ho vzal za ruku a přitáhl si ho k sobě. „Já ano," ujistil ho.

„Vskutku." Severus se přes své pochyby usmíval.

Remus přikývl. „Můžu teď pozdravit malého prince?" zeptal se a nenápadně zašmátral v Severusově rozkroku.

Severus se ušklíbl. „No dobře."

Jednoho dne



One Day


Autorka: Alisanne; Překladatelka: Gleti; Beta-read: Patoložka

Napsáno pro Snape 100, výzva 326 Snapeovy vlasy


JKR Disclamer: This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Alisanne, czech translation was created by Gleti.

~ ~



Z obýváku se ozývalo mumlání, proto se Severus pustil za zvukem vycházejícím zpoza dveří.

„… potřebuji vědět, že jsi šťastný, Harry."

Protočil panenkami. Grangerová. Bezesporu káže Harrymu o jejich vztahu. Zase.

„Nic se nezměnilo." Harry zněl pobaveně. Severus se ušklíbl, udělal si pohodlí a poslouchal. „Hádáme se, ale udobřování je -"

„Když on je tak slizký,“ skočil mu do řeči Weasley.

Přivedla si posily.

„Není." Harrymu zjihl hlas. „Vlasy má jako hedvábí, zvláště když jimi hladí mou kůži při -"

„Dobře, jasně, Harry je v pohodě," zabručel Weasley. Zaskřípala židle.

„Ale -" Grangerová protestovala.

„Čau!"

Letax vzplál a vzápětí nastalo ticho.

~ ~

Severus vešel dovnitř a přistoupil k Harrymu, který stál před krbem. „Moje vlasy?" zamumlal.

Mladík se na něj ušklíbl. „Věděl jsem, že posloucháš."

„Opravdu," objal ho Severus. „Takže to bylo pro moje dobro?"

„Ne, to bylo pro Hermionu a pro Rona." Harry se o něj opřel. „Prostě se chtějí ujistit, že jsi na mě hodný."

„A jsem?" zavrněl Severus, přitom se snažil, aby jeho vlasy laskaly Harryho tvář.

„Jsi skvělý." Harry se k němu otočil. „Oba jsme skvělí."

„Možná, že tomu tvoji přátelé jednoho dne uvěří."

Harry se usmál. „Uvěří. Jednoho dne určitě."

Noční okruhy


Nightly Rounds
Autorka: Alisanne; Překladatelka: Gleti; Beta-read: Patoložka
Napsáno pro Snupin100, výzva 96 Přeměňování

JKR Disclamer: This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Alisanne, czech translation was created by Gleti.

~

Každou noc procházel Severus stejný okruh. Ve čtvrt na dvanáct byl ve skleníku, dvacet minut po půlnoci kontroloval kuchyň a v jednu byl vždy k zastižení ve třídě Přeměňování.

Deset minut po jedné byl jeho jazyk hluboko vnořen v Lupinově hrdle a ruce měl plné vlkodlakova vynikajícího zadku. Bez ohledu na to, jaké spory mezi sebou ti dva vedli, nakonec vždy skončili takhle - propletení ve vášnivém objetí šukali opření o Minervin stůl.

Ani jeden z nich si nikdy nevšiml kočky, která je pozorovala přes okno, natož aby se zdržovali sledováním, jak skáče dolů a mění se zpět do své druhé podoby.

Minerva milovala noční okružní procházky.