úterý 28. dubna 2015

KAŽDÝ DOBRÝ ÚMYSL JE PO ZÁSLUZE ODMĚNĚN



Spadl. Opět. Už to ani nepočítal. Ale tentokrát měl Harry pocit, že nevstane. Nohy měl rozedřené do krve. Hrdlo, vysušené horkým sírovým vzduchem, trápila žízeň. Záda otlačená od Nebelvírova meče ho přes propocené tričko štípala. Byl u konce sil a netušil, kolik toho ještě má před sebou.

Prohrábl kapsy, ale našel jen lahvičku s mandarinkovou šťávou, povzbuzující lektvar mu došel už dávno. Na jídlo neměl ani pomyšlení, ostatně zbyly mu jen dva koláčky a ty šetřil na cestu zpátky. Bude je potřebovat.

S vděčností vzpomněl na Hermionu, která se opět osvědčila jako nevyčerpatelná studnice vědomostí. „Mandarinky obsahují nejvíce přírodních cukrů ze všech citrusů, které samy o sobě ochlazují organismus,“ vysvětlovala, když mu pomáhala vypravit se na pouť. „Na tvou cestu budou určitě vhodnější než dýňový džus. A když navíc přidám pár kapek extraktu z mandragory do jejich šťávy, zvýším její účinek téměř na roveň Pepřové vzpruhy.“ Měla pravdu. Stačilo pár doušků a mohl znovu vyrazit.

Aby zapomněl na bolest a únavu, znovu procházel vzpomínky Severuse Snapea. Vybavil si, kterak se mu podařilo v hodině nitroobrany proniknout do profesorovy mysli, kde spatřil muže Snapeovských rysů. Křičel na vyděšenou ženu, za jejímiž zády se krčil malý černovlasý chlapec. Jak po vniknutí do Snapeovy myslánky byl svědkem šikany ze strany svého otce a kmotra. Připomenul si, že v Brumbálově myslánce viděl, co pro mladinkého Severuse znamenala Lily Evansová, a na bolest, kterou mu způsobila její smrt. Jediné osoby, co miloval, byť ne sexuálně, jak se přesvědčil ve vzpomínkách. Naopak si vybavil jinou, která ho zaskočila. A to že Severus Snape, kterého většina považovala za asexuální bytost, ho shledává velice přitažlivým.

Ostatně ani on sám nebyl imunní proti temnému charismatu profesora lektvarů. Neodvážil se však nikomu svěřit se se svými sny. Zdávalo se mu o Severusových černých očích, v nichž se toužil utopit, o jeho štíhlých prstech, které ho v jeho představách laskaly, a o jeho sametovém hlasu šeptajícím mu smyslná slova.

Po válce ho znechutili všichni ti, kteří po dobu nebezpečí stáli v závětří, a teď nenechali na statečném Zmijozelovi nitku suchou. Proto vytáhl do boje a neskončil, dokud nedosáhl posmrtného udělení milosti za zločiny, kterých se Severus jako Brumbálův špeh mezi Smrtijedy dopustil.

To mu však nestačilo. Neustále ho trápila nespravedlnost Severusova osudu.

„Není to fér!” postěžoval si Hermioně. „Měl žít a užívat si všechno to, co mu nebylo dopřáno.”

Kamarádka na něj zkoumavě pohlédla a potom spustila: „Harry, než jsme přišli do Bradavic, mysleli jsme, že draci žijí jen v pohádkách. Poté jsme je potkali a nejen je. Také sfingy nebo hipogryfy. Co když je skutečných víc věcí? Co když má Chloupek někde bratra, který skutečně hlídá vchod do podsvětí? Pak by stačilo vydat se tam a přivést Snapea zpět. Dokázal to Orfeus, proč ne ty?”

Jak bylo Hermioniným zvykem, zasedla ke knihám, tentokrát za vydatné kamarádovy pomoci, a spolu hledali cestu do Hádovy říše. Během krátké doby připravili putovní plán, takže netrvalo dlouho a mohli vyrazit do Řecka. Na vrcholu propasti Taineros ho dívka opustila. Přes všechnu odvahu, kterou v bojích prokázala, jedno setkání s trojhlavou bestií jí vystačilo na celý život.

Mladík pomalu slézal do průrvy. Koneckonců opatrnosti nebylo nazbyt. Co kdyby se na něj Kerberos vyřítil a on neměl čas zareagovat? Ale obavy byly zbytečné. V pohodě vytáhl z kapsy ječmenný koláč a zmenšenou harfičku. Dobrotu pohodil kousek od vchodu a počkal, až se pekelný pes objeví. Jak jeho kamarádka správně předpokládala, trojhlavák se nejprve vrhl na pochoutku, a než se stačil přeorientovat na člověčinu, začala harfička hrát ukolébavku. Teď už Harrymu nic nebránilo vydat se do hlubin podsvětí.

V neviditelném plášti nasedl na Cháronovu loďku a nechal se převést přes řeku Acherón, aby cestou necestou, přes trnité hloží, kterým se prosekával, putoval za svým cílem.

Už ani nevěděl, jak dlouho jde. Ostré kameny mu zničily boty; přestože je ošetřil všemožnými kouzly. Ostny křovin roztrhaly oděv. Sužující vedro vysávalo energii. Šel a padal, šel a padal a padal… Tentokrát neskončil na zemi, ale propadl do obrovské síně, přímo k nohám boha podsvětí.

„Hleďme, kdopak nám to tu přistál?“ zahřměl dunivý hlas. „Co s tebou človíčku? To, že jsi tam u vás mocný kouzelník, neznamená, že budeš  mou říši obracet naruby. Vím, co tě ke mně přivedlo, ale řekni, proč zrovna tobě bych měl vyhovět?“ ušklíbl se Hádes.

„No…“ Harry se rozpačitě odmlčel. Teprve teď si uvědomil, do jak nebezpečného podniku se pustil. Vždyť bůh ho může mávnutím ruky zlikvidovat.

„To mohu udělat vždy,“ vskočil mu do úvah Hádes čtoucí mu myšlenky, „jenže ty jsi mě zaujal, Harry Pottere, jako už se dlouho nikomu nepodařilo. Takže odpověz, čím jsi výjimečný, abych se nad tvou prosbou zamyslel?“

„Výjimečný nejsem já, ale Severus. Přestože měl ke mně výhrady, nikdy nezaváhal a stále mě chránil. Dokonce se postavil mezi mě a vlkodlaka.“

„Pottere, takových obětavců tu mám dvanáct do tuctu, musíš být přesvědčivější.“

„To, že měl těžký život, vás asi nedojme. To, že je mezi námi něco nedořešeného, vás asi nezajímá. Ale domnívám se, že toto by mohlo ovlivnit váš názor,“ a s těmi slovy mu podal otcův neviditelný plášť.

Hádes zavrtěl hlavou a uštěpačně prohlásil. „To ti mám propustit třetinu Severuse Snapea. Pokud vím, tak relikvie smrti byly tři. Až mi přineseš ty ostatní, možná zvážím tvé přání.“ Mávl rukou a…

…Harry se ocitl uprostřed větrné skotské vysočiny. Okamžitě mu naskočila husí kůže. Když se pořádně rozhlédl, zjistil, že stojí v Zapovězeném lese, kousek od mýtiny, kde se setkal s Voldemortem. Zvolal: „Accio Kámen vzkříšení.“ Pak se vydal k Brumbálově hrobce, odkud vyzvedl bezovou hůlku.

Teď jen, jak se dostat zpátky, rozumoval. Naštěstí se najednou vedle něj objevil Hermes.

„Byl jsem pověřen, abych tě dopravil zpátky,“ informoval ho bůh poutníků. Mladíkovi spadl kámen ze srdce. I když byl ochoten udělat pro Snapea hodně, momentálně se cítil jak vymačkaný citrón a představa další cesty do podsvětí mu naháněla hrůzu.

„Výtečně,“ pochvaloval si Hádes, když mu Harry podal zbylé relikvie. „Dobře propustím Severuse Snapea ze svého království. Ale mám jednu důležitou podmínku.“

„A jakou?“ vyzvídal Harry.

„Počkej, až přivedou profesora, každou chvilkou tu bude.“

A opravdu, sotva to dořekl, stál před nimi stínový Snape.

„Vítám vás, profesore,“ spustil bůh. „Tento mladý muž,“ ukázal na Pottera, „mě přišel požádat, abych zvážil vaši přítomnost zde a povolil vám návrat do světa živých. Já jsem ochoten mu vyhovět, ale pod jednou podmínkou, a tou je váš nezrušitelný manželský svazek. V případě, že jeden z vás odmítne, zůstanete tu oba.“ Hádes nechal dopadnout tíhu svých slov a pak pokračoval. „Aby se vám snáze rozhodovalo, profesore, musím vám sdělit, že pan Potter se bil jak lev za vaše omilostnění a dosáhl toho, že vám byl in Memoriam udělen Merlinův řád. Takže, jak se rozhodnete?“ vyzval je s potměšilým úsměvem Hádes.

Oba oslovení stáli rozpačitě proti sobě. Zatracený spratek, pomyslel si Snape, zas abych mu zachraňoval život, ani po smrti se ho nezbavím. Na druhou stranu, mohlo by to mít i své dobré stránky. Jako správný Zmijozel si byl vědom výhod manželství se zachráncem kouzelnického světa. To, že byl mladík pohledný, se štíhlým atletickým tělem antické sochy shledával příjemným bonusem navíc.

I Harry se cítil značně rozporuplně. Na jedné straně by profesorovi rád vrátil vše, co pro něj udělal. Ani určitému závazku by se nebránil. Ale nezrušitelné spojení?! To je na celý život! Celý život s uštěpačným, sarkastickým Snapem. Jenže zůstat v podsvětí se mu chtělo ještě míň, to raději riskne jízlivého manžela.

„Pokud to, panu profesorovi, nebude vadit, tak bych na váš návrh přistoupil.“

„Nu což. Když nechci, aby ten nezodpovědný kluk zbytečně promrhal svůj život, nezbývá mi než přijmout vaši nabídku.“

„Výborně!“ zajásal bůh a se slovy „vir et uxor, nunc usque ad mortem facitis partem uobis“ jim svázal ruce zlatou zářící stuhou, která je svým jasem oslepila. Když opět prohlédli, zjistili, že stojí v obývacím pokoji na Grimmauldově náměstí.

„Hm, Pottere, snad byste mohl pustit mou ruku,“ začal prudit Snape. „Je načase vrhnout se do řešení spousty provozních věcí.“

„Severusi, za prvé jakožto svému manželovi bys mi měl říkat Harry, a za druhé nezlob se, ale dnes už na nic nemám síly. Jsem příšerně unavený. Jdu do postele.“

Snape se znechuceně rozhlédl po místnosti. To mě ještě čeká spoustu práce, než zcivilizuji toho kluka i toto místo, povzdechl si.

-----

Nikdo ze smrtelníků netuší, že bůh podsvětí se rád baví pozorováním lidstva ve speciálním sledovacím zrcadle. Některé jedince má obzvláště v oblibě, například naše dva hrdiny. Se zájmem sledoval začátky jejich soužití, kdy docházelo k mnoha třenicím zakončeným bezuzdným sexem. A snad díky tomuto bouřlivému usmiřování našli naší hrdinové společnou řeč i v jiných oblastech života, takže k překvapení všech vytvořili šťastný pár.





2 komentáře:

  1. Já si nemůžu pomoct, ale je to fajn, ačkoliv by neuškodilo to více propracovat a natáhnout :)

    OdpovědětSmazat
  2. Je to hezké, ale trošku krátké.

    OdpovědětSmazat