Vůně šeříků

Autor: Gleti

Nosem zabořeným v houštině světlých chloupků opájel se Luciusovým pižmem, které se mísilo s omamnou vůni okolních šeříků. Vzduch malfoyvského parku byl nasycen jarními vůněmi, nic však nepřekrylo kombinaci pižmo/ nad všechny však vynikala směs pižma a šeříků.

Snape věděl, že je v kouření dobrý, a proto rozehrál celé své umění. Střídavě sál špičku žaludu, pohrával si jazykem s předkožkou, aby vzápětí polkl celý penis. Netrvalo dlouho a jeho partner s výkřikem vyvrcholil a málem ho utopil svým semenem. „Teda Severusi, kdybys nebyl tak dobrý lektvarista, mohl bys kariéru dělat pomocí svých úst.“ Oslovený nevrle zabručel. „Nech si to!“ „ Ne, opravdu. Říkal bych ti Severus Zlatoústý.“ „Napadlo mě, že to bude nejlepší způsob rozloučení. Zítra odjíždím.“ „Konečně budeš skládat zkoušky Mistra lektvarů? Ale na mojí svatbu přijedeš, Narcisa by ti to neodpustila.“ „Neboj, společenskou událost sezony si nemohu nechat ujít.“

Vzpomněl si na tu chvíli, když kolem něj proplula Narcisa ve svatebních šatech, zanechávajíc za sebou vůni svého parfému – vůni šeříku. Na letmý okamžik se znovu ocitl v jarním parku Malfoyovského sídla. Při vzpomínce na Luciusův úd v ústech, na chuť jeho spermatu se mu postavilo péro. Naštěstí si nevěsta pro své velkou chvíli vybrala stejný sad, v němž před několika měsíci uspokojoval jejího ženicha. A tak se mohl bez potíží nepozorovaně vzdálit a ve známých křovích vyřešit svůj problém.

Domníval se, že si jeho zmizení nikdo nevšiml, dokud na něj Lucius po obřadu pobaveně nemrkl.