Někdy těm mudlům skoro závidím, povzdechl si Brumbál, když Limahl
dozpíval poslední tóny The Neverending story a obrazovka zčernala. Snědl
poslední citrónovou sušenku a dopil poslední lok citrónové Fanty. Čas se
nachýlil a jeho mudlovsko-motácký večer u Arabely Figgové končil.
Ano, Brumbál byl opravdu mudlofil. Obdivoval, jak se
obyčejní lidé dokázali vypořádat se svou neschopností kouzlit. Nejenže na všechny
obtížné činnosti měli přístroje, ale co se týká odpočinku, mudlové se svými
televizory, I-pody a jinými vymoženostmi už kouzelníky předčili.
Bohužel ne všichni jeho soukmenovci sdíleli jeho nadšení. To chce změnu, rozhodl. „Arabelo, ještě touží
tvá neteř Joanna po spisovatelské kariéře?“
Žádné komentáře:
Okomentovat