Ohniváč vyplivl třetí lístek a starý otrava začal žvanit o podpoře
šampónů. Diggoryho nemusím, tak jsem ho neposlouchal a poočku sledoval
Vince, jak uždibuje koláč. Malfoy ho právě sekl po ruce, když Pohár
znovu vzplál a vznesl se čtvrtý ústřižek. Brumla na něj chvíli nevěřícně
koukal, pak překvapeným hlasem zvolal: „Gregory Goyle!“ Strnul jsem. Úmrtnost byla příliš vysoká, vzpomněl jsem si na jeho řeč na začátku roku. Někdo mě chce zabít!
Následující události si pamatuji jen matně. Hádku v zadní místnosti,
Snapeův marný pokus vysekat mě z toho, protesty ostatních, Skrkovo
konečné rozhodnutí. Já myslel jen na jediné: Musím zmizet.
xxx
A tak v noc, kdy žádný normální kouzelník nevystrčí nos z postele, já
trčím ve třetím patře u sochy jednooké čarodějnice a čekám na dvojčata
Weasleyovy. Podplatil jsem je rodinným dědictvím, kouzelným měšcem pro
děti, který je neustále plný svrčků a který je v naší rodině od
nepaměti. Blázni, obětoval bych i ten na galeony, kdyby to bylo nutné.
Nakonec souhlasili, že mi pomůžou, i když to komentovali spoustou urážek
na můj nedostatek odvahy. Já bych to nenazval zbabělostí, ale bojem o
život. Jsem přece Zmijozel! My víme, kdy vyklidit pole. Raději uteču,
než abych zhebnul při Poháru Tří kouzelníků.
Žádné komentáře:
Okomentovat