sobota 17. května 2014

Malý jezerní princ

Nemohl se dočkat svých patnáctých narozenin. Poprvé bude smět až k hladině. Navíc uvidí suchozemce, kteří ten den navštíví vodní svět kvůli nějakému Turnaji. Moc se na ně těšil.

Opatrně vyplul na povrch a nesměle se nadechl, pak se schoval v rákosí a sledoval cvrkot kolem sebe. Na břehu stáli odvážlivci, kteří se měli vydat do vodní říše. A mezi nimi On. Vypadal tak křehce mezi těmi habány, dokonce i ta holka ho o hlavu převyšovala, ale jemu připadal nádherný. A ty oči. Zelené jak skřípinec na jaře. Pochopil, že se poprvé v životě zamiloval.

Z povzdáli ho po celou dobu sledoval. Jeho boj s ďasovci, setkání s pomatenou Uršulou. Ušklíbl se nad vzpomínkou, jak jednou vyhrál soutěž, kdo prohodí bahnitou kouli její čelem. A to není jen tak. Uršula jako každý duch je pekelně rychlá a protivná. Ale na zelenookého byla milá, ukázala mu směr k jejich vesnici.

Se zájmem pozoroval, když se dohadoval s jeho příbuznými o osudu rukojmí. Mrzelo ho, že mu nemůže pomoct s dvojitou zátěží a smutně se za ním díval, poté co se vynořil. Tak rád by se mu ukázal, ale nesměl. Nemohl. Po smrti mořské princezny byly všechny čarodějnice vyhnány z vodních říší.


Žádné komentáře:

Okomentovat