(napsáno pro Drabble soutěž Pentagramu)
Každý návrat ze služební cesty byl pro Hermionu více stresující než samotná cesta. Proto se na prahu bytu odhodlaně se nadechla a rázně vešla dovnitř.
Skutečnost předčila její obavy. Chodbou prostupoval odér propocené sportovní obuvi, hromada špinavého oblečení se válela na podlaze koupelny, z kuchyně se ozýval hluk umývaného nádobí. Ručně mytého nádobí.
Hermiona milovala svého muže a vážila si ho, pro jeho statečnost a odhodlání, s nímž se pustil do společného experimentu, kterak si čistokrevný kouzelník poradí s mudlovskými aspekty života. Ale v této chvíli netušila, zda má víc proklínat jeho nepořádnost, nebo svou tchýni. Nechápala, proč tak zdatná hospodyňka nenaučila svého syna aspoň jak se postarat sám o sebe, když ho partnerka na dva dny opustí.
Pomalu počítala do deseti. Zvuk rozbíjeného skla volal po zásahu. Musela svou drahou polovičku zachránit před ním samým. Uprostřed umaštěných hrnců a zaschlých talířů zvedl Ron zrzavou palici, a s úlevou vydechl. „Konečně! Mělas pravdu. Bez tebe jsem úplně ztracený.“ Přiznal zkroušeně.
Žádné komentáře:
Okomentovat