Chosen
Autor : Alisanne
-
http://alisanne.insanejournal.com/1390989.html#cutid1
Sotva přistáli vedle Hagridovy chaty, Severus okamžitě zpozorněl. "Harry--”
Ten mu stiskl ruku. "Je to Hagrid, nemůžeme mu odmítnout pomoc.”
Mohl bych. Přestože se Severus zlobil, nechal se postrkovat směrem k chatě. Aby toho nebylo málo, začalo lít jako z konve. Použil Odpuzující kouzlo.
Na zmatený pohled svého partnera pozvedl obočí. "Už jsi zapomněl, co se stalo, když nás posledně požádal o pomoc?"
Harry se jemně usmál. "Jsem si jistý, že se z toho poučil."
Severus si odfrkl. Ještě měl spálenou kůži, jak uhýbal před 'malým drakem', kterého se Hagridovi podařilo 'zachránit'. "Uvidíme."
Hagridův domov byl beze změn, a poté, co je Hagrid i Tesák uvítáním prakticky zničili, Severus a Harry dostali povolení sednout si.
"Díky, že jste přišli." Hagrid vypadal nervózně.
Severus s podezřením zkoumal místnost, hledal neklamné známky poškození zvířetem.
"Samozřejmě," řekl Harry. "Jak ti můžeme pomoci?"
"Našel jsem nějaká... zvířata, ale nemohou tady zůstat."
Severus připravil svou hůlku pro rychlé omráčení. "Jaká... zvířata?"
"Tihle!" Hagrid, s rozzářeným úsměvem přinesl koš, který položil na stůl.
Oba Harry a Severus, si vyměnili pohled a předklonili se, aby nahlédli dovnitř.
Severus se zamračil. "Kočky a psi?"
"Jsou roztomilí!" Harry vykřikl a sáhl do koše, odkud vytáhl štěně a dvě koťata.
"Opravdu." Severus odvrátil pohled. Odmítal se nechat okouzlit malými stvořeními s velkýma očima. "Proč si je nemůžeš nechat, Rubeusi?"
"No, podívej se na ně." Povzdechl si Hagrid. "Tady by nikdy nepřežila. Fang by jim mohl ublížit a zabít je, i já bych mohl. A mám všelijaká zvířátka tady - "
Severus přikývl. Tohle bylo nebezpečné místo pro všechna křehká zvířata.
"Takže vezmete si je domů?" Hagrid na ně pohlédl nadějí.
Harry, prakticky schovaný pod kroutícími se mláďaty koček a psů, se zazubil. "Jasně!"
Severus zasténal.
"Nemůžeme si je nechat všechny," řekl Severus, když doma dával pozor, aby mláďata nezašlápl. Koťata se snažila šplhat po záclonách a štěňátka se navzájem honila po kuchyni.
"Já vím." Harry zněl politováníhodně. "Už jsem poslal sovu některým lidem."
"Lidem?" Severus tajně vrhl Lepící kouzlo na Lagavulin, když jedno z koťat strčilo do likéru.
Sotva přistáli vedle Hagridovy chaty, Severus okamžitě zpozorněl. "Harry--”
Ten mu stiskl ruku. "Je to Hagrid, nemůžeme mu odmítnout pomoc.”
Mohl bych. Přestože se Severus zlobil, nechal se postrkovat směrem k chatě. Aby toho nebylo málo, začalo lít jako z konve. Použil Odpuzující kouzlo.
Na zmatený pohled svého partnera pozvedl obočí. "Už jsi zapomněl, co se stalo, když nás posledně požádal o pomoc?"
Harry se jemně usmál. "Jsem si jistý, že se z toho poučil."
Severus si odfrkl. Ještě měl spálenou kůži, jak uhýbal před 'malým drakem', kterého se Hagridovi podařilo 'zachránit'. "Uvidíme."
Hagridův domov byl beze změn, a poté, co je Hagrid i Tesák uvítáním prakticky zničili, Severus a Harry dostali povolení sednout si.
"Díky, že jste přišli." Hagrid vypadal nervózně.
Severus s podezřením zkoumal místnost, hledal neklamné známky poškození zvířetem.
"Samozřejmě," řekl Harry. "Jak ti můžeme pomoci?"
"Našel jsem nějaká... zvířata, ale nemohou tady zůstat."
Severus připravil svou hůlku pro rychlé omráčení. "Jaká... zvířata?"
"Tihle!" Hagrid, s rozzářeným úsměvem přinesl koš, který položil na stůl.
Oba Harry a Severus, si vyměnili pohled a předklonili se, aby nahlédli dovnitř.
Severus se zamračil. "Kočky a psi?"
"Jsou roztomilí!" Harry vykřikl a sáhl do koše, odkud vytáhl štěně a dvě koťata.
"Opravdu." Severus odvrátil pohled. Odmítal se nechat okouzlit malými stvořeními s velkýma očima. "Proč si je nemůžeš nechat, Rubeusi?"
"No, podívej se na ně." Povzdechl si Hagrid. "Tady by nikdy nepřežila. Fang by jim mohl ublížit a zabít je, i já bych mohl. A mám všelijaká zvířátka tady - "
Severus přikývl. Tohle bylo nebezpečné místo pro všechna křehká zvířata.
"Takže vezmete si je domů?" Hagrid na ně pohlédl nadějí.
Harry, prakticky schovaný pod kroutícími se mláďaty koček a psů, se zazubil. "Jasně!"
Severus zasténal.
"Nemůžeme si je nechat všechny," řekl Severus, když doma dával pozor, aby mláďata nezašlápl. Koťata se snažila šplhat po záclonách a štěňátka se navzájem honila po kuchyni.
"Já vím." Harry zněl politováníhodně. "Už jsem poslal sovu některým lidem."
"Lidem?" Severus tajně vrhl Lepící kouzlo na Lagavulin, když jedno z koťat strčilo do likéru.
"Komu?"
"Luně." Harry si odkašlal. "Ginny."
Severus si odfrkl. "Budu ve své pracovně, dokud náš domov nebude bez koček a psů."
"Můžeme si jedno nechat?" Volal za ním Harry.
"Rozmyslím si to." Severus si potom ve své laboratoři oddechl. Přemýšlel, jak dlouho se bude muset skrývat.
Poté, co uvařil několik lektvarů, cítil se klidnější. Když konečně vzhlédl, spatřil oči, které na něj zíraly zpoza flakonků vzorků. Polekal se a málem upustil svou hůlku.
Oči se přiblížily a proměnily se v černé kotě, které zvědavě pozorovalo Severuse.
"Jak ses sem dostal?" Zabručel a natáhl se pro ně.
Nicméně kotě mělo jiné představy, vyšplhalo nahoru po jeho paži, aby se uvelebilo kolem krku a tiše vrnělo.
Severus si povzdechl, podivně okouzlen. "Když budeš klidný, můžeš zůstat."
Kotě švihlo ocasem na potvrzení dohody
Ušklíbl se. Možná, že kočky a psi mají nějaký smysl.
Poté, co se vynořil ze své laboratoře, Harry se mazlil se štěnětem. "Severusi, můžeme si ho nechat?" Zeptal se. "Je tak přátelský."
Dříve než Severus stačil odpovědět, jeho kotě zamňoukalo, seskočilo z ramena a vrhlo se přes pohovku, aby se přitulilo ke štěněti v Harryho klíně. Pes zakňučel, ale rychle se zklidnil, když se kočka projevila přívětivě, a za chvíli obě zvířata spala.
"Samozřejmě," odpověděl.
"Úžasné! Je hezké, že jsme si každý vybrali mazlíčka." Křenil se Harry.
Severus si odfrkl. Jestli tomu rozuměl, zvířátka si vybrala je, ale neřekl nic, nechal Harryho v zajetí jeho iluze.
"Luně." Harry si odkašlal. "Ginny."
Severus si odfrkl. "Budu ve své pracovně, dokud náš domov nebude bez koček a psů."
"Můžeme si jedno nechat?" Volal za ním Harry.
"Rozmyslím si to." Severus si potom ve své laboratoři oddechl. Přemýšlel, jak dlouho se bude muset skrývat.
Poté, co uvařil několik lektvarů, cítil se klidnější. Když konečně vzhlédl, spatřil oči, které na něj zíraly zpoza flakonků vzorků. Polekal se a málem upustil svou hůlku.
Oči se přiblížily a proměnily se v černé kotě, které zvědavě pozorovalo Severuse.
"Jak ses sem dostal?" Zabručel a natáhl se pro ně.
Nicméně kotě mělo jiné představy, vyšplhalo nahoru po jeho paži, aby se uvelebilo kolem krku a tiše vrnělo.
Severus si povzdechl, podivně okouzlen. "Když budeš klidný, můžeš zůstat."
Kotě švihlo ocasem na potvrzení dohody
Ušklíbl se. Možná, že kočky a psi mají nějaký smysl.
Poté, co se vynořil ze své laboratoře, Harry se mazlil se štěnětem. "Severusi, můžeme si ho nechat?" Zeptal se. "Je tak přátelský."
Dříve než Severus stačil odpovědět, jeho kotě zamňoukalo, seskočilo z ramena a vrhlo se přes pohovku, aby se přitulilo ke štěněti v Harryho klíně. Pes zakňučel, ale rychle se zklidnil, když se kočka projevila přívětivě, a za chvíli obě zvířata spala.
"Samozřejmě," odpověděl.
"Úžasné! Je hezké, že jsme si každý vybrali mazlíčka." Křenil se Harry.
Severus si odfrkl. Jestli tomu rozuměl, zvířátka si vybrala je, ale neřekl nic, nechal Harryho v zajetí jeho iluze.
-
Žádné komentáře:
Okomentovat