DEPRESE

bodá dýky bolesti do mí duše.
tak ráda bych utekla, ale není kam.
Jak věrná družka mě všude doprovází.

Když jsem s přáteli, nenápadně stojí opodál a čeká,
čeká až budu sama, aby se mohla vrátit a zabodnout další dýku.
Za mou nevěru.
Za mou snahu ji potlačit, umlčet, zlikvidovat.

Jsem totiž holka nevděčná, nemám ji ráda,
přestože mě hodně naučila.
Za každou lekci jsem poctivě zaplatila slzami a bolestí.