Autor: Gleti 
Konečně! Konečně se Lord Voldemort dočkal. Poprvé od svého vzkříšení cítil blížící se orgasmus.
Celý půl rok se trápil svou impotencí. Marné byly Luciusovy zkušené doteky, nepomáhaly Severusovy nechutné lektvary, jeho malý velký lordík se odmítl zapojit do jakékoli akce.
Nejprve hledal útěchu v mučení mudlů. S potěšením sledoval zvláště Naginiho, jak si s nimi pohrává, ale i to ho časem přestalo uspokojovat. Co by dal za to zasunout své péro do Snapeovy úzké zadnice, či ponořit se v hebké Malfoyově puse.
Pak naštěstí zasvitlo světlo v tunelu jeho deprese. Při lekcích nitroobrany jeho oblíbenec narazil na propojení mezi ním a otravným Chlapcem, který přežil. V brilantním mozku lektvaristy se zrodila myšlenka: Když Pán Zla ovlivňuje svými pocity Pottera, určitě to půjde i naopak.
S realizací počkali na vánoční prázdniny. Poloprázdné Bradavice skýtaly více příležitostí k nenápadnému únosu. Kluka dopravili do skrýše Smrtijedů, nadopovali lektvary touhy a vrhli se naň. Už jen pohled na mladistvé tělo, z obou stran píglované Voldemortovými favorizovanými milenci, by vzrušil mrtvého. Na ptáčka Pána Zla to však nestačilo. Teprve když Severusovo péro přirazilo na Potterovu prostatu, ucítil první reakci.
Po čtrnácti letech celibátu mu však byl jeden orgasmus málo. Kopl do sebe povzbuzující lektvar a trojici nakázal repete. Bohužel nic se nemá přehánět. Voldemortovo srdce po dlouholeté nečinnosti nezvládlo nezvyklý nápor aktivity a po čtvrtém vyvrcholení puklo. Navíc stáhl sebou do podsvětí všechny Smrtijedy, s výjimkou těch dvou, kteří byli bezprostředně fyzicky zapojeni se Zlatým chlapcem. Všichni tři byli za svůj podíl na likvidaci Pána Zla odměněni Merlinovým řádem a na památku oné události každé výročí slavili pořádnou šoustačkou.
Konečně! Konečně se Lord Voldemort dočkal. Poprvé od svého vzkříšení cítil blížící se orgasmus.
Celý půl rok se trápil svou impotencí. Marné byly Luciusovy zkušené doteky, nepomáhaly Severusovy nechutné lektvary, jeho malý velký lordík se odmítl zapojit do jakékoli akce.
Nejprve hledal útěchu v mučení mudlů. S potěšením sledoval zvláště Naginiho, jak si s nimi pohrává, ale i to ho časem přestalo uspokojovat. Co by dal za to zasunout své péro do Snapeovy úzké zadnice, či ponořit se v hebké Malfoyově puse.
Pak naštěstí zasvitlo světlo v tunelu jeho deprese. Při lekcích nitroobrany jeho oblíbenec narazil na propojení mezi ním a otravným Chlapcem, který přežil. V brilantním mozku lektvaristy se zrodila myšlenka: Když Pán Zla ovlivňuje svými pocity Pottera, určitě to půjde i naopak.
S realizací počkali na vánoční prázdniny. Poloprázdné Bradavice skýtaly více příležitostí k nenápadnému únosu. Kluka dopravili do skrýše Smrtijedů, nadopovali lektvary touhy a vrhli se naň. Už jen pohled na mladistvé tělo, z obou stran píglované Voldemortovými favorizovanými milenci, by vzrušil mrtvého. Na ptáčka Pána Zla to však nestačilo. Teprve když Severusovo péro přirazilo na Potterovu prostatu, ucítil první reakci.
Po čtrnácti letech celibátu mu však byl jeden orgasmus málo. Kopl do sebe povzbuzující lektvar a trojici nakázal repete. Bohužel nic se nemá přehánět. Voldemortovo srdce po dlouholeté nečinnosti nezvládlo nezvyklý nápor aktivity a po čtvrtém vyvrcholení puklo. Navíc stáhl sebou do podsvětí všechny Smrtijedy, s výjimkou těch dvou, kteří byli bezprostředně fyzicky zapojeni se Zlatým chlapcem. Všichni tři byli za svůj podíl na likvidaci Pána Zla odměněni Merlinovým řádem a na památku oné události každé výročí slavili pořádnou šoustačkou.
Žádné komentáře:
Okomentovat