Nesnášel vánoce. V poslední době čím dál tím víc. Jeho osamělost v tomto čase nabývala palčivějších ostnů. Přelidněné obchody ještě umocňovaly pocit prázdnoty. Všudypřítomné koledy mu lezly na nervy. Měl pocit, že pokud ještě jednou uslyší otravné WeWishYou A MerryChristmas, či o vlezlém Králi Václavovi na pochůzce za chudinou, vybuchne. Bohužel základní lidské potřeby ho nutily vrhnout se do předvánočního pekla. Jíst prostě musel.
Před cestou si pečlivě zabalil krk, nejen kvůli zimě. Neměl rád pozornost, kterou přitahovala hluboká jizva, co mu hyzdila krk. Pak se pomalu vydal k nejbližšímu supermarketu. Po několika letech strávených na vozíčku si užíval každý krok. Přes všechny obtíže byl rád, že už nemusí žít v ústavu, kam se dostal po své podivné nehodě. Tehdy ho našli s potrhaným krkem a jen taktak ho zachránili. Naneštěstí ztratil paměť. Ani teď sedm let poté si nevzpomínal na nic před neštěstím. Jen občas se mu zdály zvláštní sny. Sny o hradu – škole, o sklepení s neobvyklou laboratoří, o gigantickém hadu, jak se na něj vrhá. Ale nenašel v nich žádný klíč, který by mu objasnil jeho minulost.
Cestou měl neodbytný pocit, že je sledován. Kromě mourovaté kočky, však o něj nikdo nejevil zájem. V obchodě pořídil jen to nejnutnější, aby svátky přežil a vydal se k domovu. Společnost mu opět dělala malá šelmička, a tak se rozhodl, že jí za její doprovod odmění miskou mléka.
Nakupování ho vyčerpalo, proto si rychle umíchal vajíčka. Jen co zasedl k večeři, zpozoroval mourovatého vetřelce. Tak to ne! Ve svém bytě žádného chlupatého tvora nestrpí. Než však stačil zareagovat, kočka skočila a přeměnila se ve starší dámu. Děsem strnul natolik, že ani nevnímal její oslovení. „Dobrý večer, Severusi.“
Minerva MacGonaggalová si povzdechla, z kapsy vytáhla přenášedlo a přemístila je na pozemky Bradavic. „Vítej doma,Severusi.“ Usmála se na něj.
Žádné komentáře:
Okomentovat