„Pane Pottere, pane Weasley! Můžete mi vysvětlit, proč jste zvolili tak
nepřijatelný způsob dopravy do Bradavic?!“ Hřímala McGonagallová.
„Paní profesorko, nechtěli jsme působit potíže,“ začal James „ale na
nástupišti bylo hrozně přelidněno …“ „No i Teddy Lupin říkal, že tam je
každý rok víc a víc lidí …“ vskočil mu do řeči bratranec Louis. „A než
jsme se probojovali k vlaku, už se rozjížděl, takže jsme se do něj
nedostali.“ Pokračoval James. „Hledali jsme rodiče, ale už byli pryč. To
mudlovské auto jsme si museli vypůjčit, jinak bychom do školy nedojeli
včas!“ Dodal Louis.
Minerva si povzdechla. Merline, zač mě trestáš, už je to tu zas!
Ne že by klukům nevěřila, že bradavické nástupiště bylo přeplněné.
Dvanáct let po válce populační exploze kouzelnického světa dorazila i do
Bradavic. Školní expres každý rok nabobtnával o další vagóny, i samotné
Bradavice se přizpůsobovaly zvětšením ložnic a učeben. Ale ti dva
hříšníci až příliš připomínali své otce a dědy.
Přísně na ně
pohlédla. „Pánové, myslím, že pan Filch uvítá, když si v září odpočine
od drhnutí toalet a vy si příště rozmyslíte podobné eskapády. Finanční
stránku krádeže s vámi vyřeší vaši rodiče. Pane Pottere, váš otec jako
hlavní bystrozor určitě vymyslí adekvátní trest.“
Žádné komentáře:
Okomentovat