Jen počkejte

Strčili mě do těsné bedny. Nelíbilo se mi to, ani křídla jsem si nemohl protáhnout. Najednou se bedna začala třást, ostny jsem narážel na stěny. Pomoc! Oni mě odnášej!
Mí únosci mnou vláčeli sem a tam, nahoru dolů. Nebyli moc silní, rozhodně slabší než moje fousatá mamička. Náhle venkovní chlad zmizel. Byli jsme v té obrovské budově, kterou jsem viděl okny svého domova.
Neustále jsme stoupali. Po chvíli jsme opět vyšli na vzduch. Já vám uteču! Začal jsem rozbíjet bednu, chtěl jsem uletět. Jenže dorazili další dvojnožci, spoutali mě a odvlekli pryč.
Jen počkejte, až budu velký, vrátím se a všechny vás sežeru!