neděle 17. srpna 2014

Splněný sen


Nikdo nepochyboval o tom, že Arthur Weasley má děti rád. Co však tento příkladný otec rodiny tajil, byly podivné sny o malých chlapcích. Dlouhou dobu dokázal zakázaným choutkám odolávat, než jeho synové přivedli domů mladičkého Harryho Pottera. Chlapec, který přežil, vypadal jako sen každého pedofila. Útlá postava, drobný obličejík, velké zelené oči a vlasy jak vrabčátko.

Na celý den se raději ukryl ve své dílničce, kde mohl bez vyrušení onanovat. Problémy nastaly večer. Nešťastnou náhodou spatřil v koupelně polonahého Harryho. I když se snažil zachovat zdání zdrženlivosti, přece jen si stihl objekt svého zájmu pořádně prohlédnout. Šokovaně si uvědomil, že chlapec pravděpodobně už má za sebou sexuální zkušenosti. Aspoň podle tmavě žlutých otlaků prstů na bocích.

Druhý den, pod záminkou, že mu chce ukázat své království, ho odvedl do dílny. Harry překvapeně zíral na sbírku různorodých mudlovských nářadí a odpovídal panu Weasleymu na otázky, jak se jeho poklady jmenují a k čemu slouží.

Když si Arthur získal chlapcovu důvěru, obrátil rozhovor k tématu, které ho enormně zajímalo.

„Harry, včera jsem si všiml, že máš modřiny na bocích, ublížil ti někdo?“

Dítě zpočátku mlčelo, ale pak odpovědělo: „Trochu, ale moc to nebolelo.“

„A kdo to byl?“ pokračoval Arthur ve vyzvídání.

„Bratr jednoho z Dudleyových kamarádů. Řekl, že mi dá spoustu čokolády a karamelek, když mu dovolím, aby se mě dotýkal.“

„Aha. Ty´ s mu to dovolil, že? A můžeš mi říct, kde se tě dotýkal?“

„No nejprve mě hladil po břichu a po zadečku, to bylo moc hezké.“

„Opravdu,“ podivil se naoko Arthur. „Tobě nevadilo, že tě hladí někdo cizí?“

„Když mě ještě nikdo nikdy nepohladil, ani teta ne. Ta říká, že si to nezasloužím.“

„Pojď sem, Harry, a sedni si,“ ukázal Weasley na svůj klín. „Teta se mýlí, takový hodný chlapec si zaslouží hodně pohlazení. A co ještě dělal ten tvůj kamarád?“

„To není můj kamarád, to je starší bratr jednoho z kluků Dudleyho party.“

„Dobře, tak co ti ještě dělal?“ ptal se Arthur dál a jakoby mimoděk ho hladil po zádičkách, přitom mu ruka sjížděla níž a níž k zadečku.

„Šimral mě na pindíku a pak ho vzal do pusy a sál jako lízátko.“

„A to se ti líbilo?“

Chlapec rozpačitě přikývl.

„Ale z toho ty modřiny nemáš, viď?“

Dítě mlčky zakroutilo hlavou.

„Měl bys mi to říct, abych se přesvědčil, jestli ti neublížil,“ nebo alespoň jak moc pomyslel si muž.

„Strčil mi do zadku prsty a ….potom i pindíka.“

„To bolelo?“

Hoch opět jen přikývl.

„Harry, vysvlékl by ses, abych se podíval, jestli ti neublížil.“

Chlapec seskočil z klína, vyzul se a sundal si kalhoty a spodky.

„Pojď sem a lehni si bříškem na stůl.“

Teď ho měl přesně tam, kde chtěl. Naservírovaného s našpulenou zadničkou. Rychle vyčaroval zamykací a odhlučňovací kouzlo a vrátil se k těm nádherným sametovým oblinkám. Pořádně namazal prst krémem a opatrně zajížděl dovnitř. „Bolí to?“ Hoch zavrtěl hlavou. Nenápadně přidal druhý prst a začal roztahovat úzký konečník. Postupně pronikal do chlapcových útrob, až narazil na prostatu. Už teď byl nadržený jak nikdy, ale Harryho vzrušený výkřik ho zbavil veškeré soudnosti. Nedočkavě si nanesl na péro lubrikant a pomalu se nořil do análu, jehož těsnost a hebkost ho připravovala o rozum. Tohle nemohl dlouho vydržet, takže za chvíli vyvrcholil.

Když je oba očistil od svého semene a uklidnil rozbouřený dech, zeptal se:

„Líbilo se ti to, Harry.“

Dítě zase jen mlčky kývlo hlavou.

„To je dobře. Zůstane to takové naše malé tajemství, ano.“

Další přikývnutí.

„No, půjdeme za ostatními, Molly už pro nás bude mít připravený oběd,“ a kouzlem odemkl.

Na odchodu však ještě jednou mávl hůlkou a zvolal „Zapomeň“.

Chlapec překvapeně zamrkal a zmateně na něj pohlédl.

„Jsem rád, že se ti líbí mé království a že’ s mi tady moc pomohl. Kdykoli budeš potřebovat, můžeš za mnou zase přijít, Harry.“

Spokojeně odcházel. Dnes si splnil svůj velký sen a podle toho, s jakou důvěrou se ho chytla drobná ručka, to určitě nebylo naposledy.




2 komentáře:

  1. Nějak se nemůžu rozhodnout, jestli se mi to líbilo nebo ne. Jinak, povídka je to dobrá, líbí se mi na ní spousta věcí, počínaje tím, jak Harry vlastně vyprahle reaguje na pohlazení a neví a nebere, že by to mělo být špatné, až po onu důvěru, co nakonec po všem Arturovi projeví. Jen sakra, Artur, toho jsem zkaženého ještě neměla a ač bych mu to tady bez mrknutí oka věřila, tak je mi zatěžko ho vidět jinak, než jak ho vylíčila Rowlingová. Takže ve výsledku, povídka líbila a je fakt dobrá a ve výsledku asi jsem ráda, že mi posouváte hranice vnímání na všechny strany. Moc děkuji.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc dobře napsané, celkem mě to šokovalo, čehož si cením. Překvapuje mě, jak se zde ty zdrobněliny hodí. Jak je uvedeno v komentáři výše-chápu, taky sem ještě neměla Artura zkaženého, ale i díky tomu mi to přišlo šokující a překvapivé.

    OdpovědětVymazat