sobota 12. října 2013

Navždy

„Harry, nezkoušej to, je to moc nebezpečné,“ snažila se Hermiona zabránit kamarádovi v další nerozvážnosti. Kupodivu přidal se i Ron. „Opravdu, Harry, máma nám vyprávěla, jak někteří kouzelníci ve zvěromágské podobě zůstali.“ „Neplašte, když to dokázali Pobertové, tak i já.“ „Podle Mrzimorek se jedna studentka proměnila v kočku, aby mohla být na blízku milenci, ale už se nedokázala vrátit zpět. A tak po celou dobu bloudí po světě a smutně mňouká,“ dodala Ginny. „Dobře, dobře, tak já s tím přestanu,“ kapituloval Harry.

Ani jeden nezpozoroval, že jejich rozhovor tajně vyslechli školník Filch a Paní Norrisová. „Aspoň jsme navždy spolu, mazlíčku.“

středa 2. října 2013

Voyer



Sychravé skotské podnebí jí nesvědčilo, proto vletěla do nejbližšího pootevřeného okna. Vychutnávala si teplo místnosti, takže si ani nevšimla, že tu není sama. Pak zpozorněla, lidé jsou vždy nebezpečí. Naštěstí tihle dva jedinci se zajímali jen jeden pro druhého. Pozoruhodné zvuky, které vydávali, ji přilákali blíž.

„Pane řediteli, pospěšte si. Ještě mě musíte ošukat a za chvíli začne hodina.“ Zasténal zelenooký střapatec. „Je hezké, že myslíte na své povinnosti, Pottere,“ odtušil nosáč, zatímco mu pigloval zadek, „ale nebuďte drzý i jako učitele vás můžu potrestat.“ A plácl ho po zadku.

Na pokračování moucha nečekala a rychle se vydala hledat partnera.



Povedený večírek



Rámus ve Třech Košťatech dosáhl vrcholu, ale Luciovi to bylo fuk. Pro něj se večírek Mezikolejního sbližování pořádaný Nebelvíry zvlášť vydařil.

Zálibně si prohlížel obrovskou masožravku, která se tulila k Longbottomovi. Zblajzne ho či ne? Spíš si dělá zálusk na nenažrance Grabbla? Usoudil.

Rozveselila ho dvojčata Weasleyova a jejich marný pokus rozčílit Snapea prapodivným klepetáčem. Upřímně doufal, že ohrožený živočich skončí lépe než chobotnička, jíž si nejmladší Weasley okořenil drink.

A hele, dráček! Nebylo by špatné chytit ho za ocas, i když Severusův lektvar dobré nálady to asi nepřekoná. S úsměvem a bez následků vám umožní přežít setkání s Nebelvíry.

úterý 24. září 2013

Zklamání



V dny, jako byl tento, nechápal, proč se po válce vrátil k učení. Několik vybuchlých kotlíků a jeden poleptaný student ho znechutily více, než je zdrávo. Těšil se na dobrou večeři a dobití endorfinů sexem.

Proto ho zneklidnil dětský hlásek v pokoji pro hosty. „Stjejdo Haly, já mám ještě žížeň.“ „Už jsi měl dost, v noci by ses počůral!“ „Nepočůjal, já už jsem velký kluk. Pjosím? Pjosím?“ „Tak dobře, ale jen lok,“ povolil oslovený nátlaku. „Babičta mi před spaním říká pohádku,“ naléhal mrňous dál.

Severus v duchu zavyl, tohle vypadá na dýl. Je úplněk a malý Lupin vydrží otravovat hodně dlouho.


Závist



První školní den poháněla Patricii Harrisnovou zvědavost. Hlavně na spolužáky staré i nové. Většina jejich bývalé třídy bude i na druhém stupni a těch pár ubožáků, co přešlo jinam, jí určitě chybět nebude. Jak se mýlila, pochopila, když zaslechla rozhovor z vedlejší lavice. „Představ si, co si vymyslela Grangerová. Tvrdila Pošuku Dinglovi, že nastupuje na čarodějnickou školu. Slyšela jsi větší pitomost?“

Tehdy se Patricie zmocnil vztek. Jak je možné, aby se její tajné přání splnilo trapné šprtce? To ona měla jít do Bradavic! Škoda jen, že v jejich motácké rodině se už po tři generace nenarodil nikdo s čarodějnickým nadáním.

neděle 8. září 2013

Návštěva



S povzdechem se odvrátil od výlohy knihkupectví, kde kraloval jeho nový bestseller. Před ním byla nejistá cesta, a přestože věděl, že už ji jednou absolvoval, nemohl se zbavit pochybností. Opravdu vypočítal množství otáček správně?
Doma si dal na kuráž panáka whisky. Bohužel jeho vedlejším účinkem byly vzpomínky.
≈
Tehdy se vyškobrtal z krbu celý rozlámaný a znechucený a praštil sebou na pohovku v hale. Naštěstí Krátura si za tři týdny bystrozorského výcviku už zvykl, proto čekal připravený s lektvary a léčivými mastmi na jeho bolístky. Špatnou náladu zaháněl jedině alkohol.
„Vím, čím procházíš!“ Vyděsil ho záhadný hlas. Okamžitě tasil hůlku, ale nikde nikdo. „Nelekni se.“ Najednou se před ním zhmotnil muž, prošedivělé vlasy, brýle a za nimi tak známé zelené oči. Jeho starší já.
„Neustálý boj, závist, všechna ta buzerace a šikana otráví každého. A ty jsi na nejlepší cestě stát se alkoholikem, protože to nezvládáš. Tak jsem tady, abych tě zachránil,“ oznámil.
„Také jsi měl návštěvu?“ Zajímal se mladík.
„Samozřejmě. Bez impulsu z budoucnosti bych nenašel odvahu se vším seknout a vydat se na cesty. Pět let jsem se toulal s báglem po světě. Po návratu jsem se vrhl na psaní. Tenhle měsíc jsem vydal pátou knihu."
„A o čem píšu?“
„Fantasy. V první knize jsem se inspiroval Artušem. Druhá kniha byla o boji s fantastickými příšerami, něco jako Lockhartovy příběhy upravené pro mudly. Další zase vycházely z kouzelnických dějin.“
Harry chtěl ještě vyzvědět spoustu věcí, ale jeho starší já už muselo domů. Druhý den se odhlásil z výcviku a za týden už coural uličkami Carcassonne. 
Vše, co předpověděl návštěvník, se splnilo. A dokonce i něco víc. Odjezd znamenal definitivní tečku za vztahem s Ginny, ale po návratu našel odvahu sblížit se Severusem. Jsou spolu dosud.
≈
Dnes nastal den D. Dopil poslední lok a začal otáčet obraceč času.

čtvrtek 29. srpna 2013

Rub a líc



Paní Norisová nesnášela Prasinkové soboty. Ti spratkové s hůlkami byli po nájezdech na Medový ráj a Taškáře rozjívení a rozdovádění jak Cornwallští rarachové. Posledně zaneřádili chodby bombami hnojůvkami. Její milovaný člověk to musel uklízet a byl z toho pořádně rozhozený. Láteřil ještě dlouho poté, co ty odpornosti odklidil. A jí dalo velkou práci lísáním a vrněním ho uklidnit.

Křivonožka miloval Prasinkové soboty. Nejenže mu jeho člověčice přinesla dobrotu, ale zrzaví šprýmaři způsobili novou lumpárnu. Jejich hvězdný potenciál v páchání lotrovin neznal mezí. Co bylo nejdůležitější, pokaždé vytočili odporného školníka a jeho namyšlenou kočku. Už se nemohl dočkat jejich dnešního návratu.