středa 2. května 2012

Záhada



(Gleti)

Ginny Weasleyová se toulala Bradavickými pozemky a smutnila. Necelý rok po válce byste zde už stěží nalezli stopy po osudové bitvě, ale ona, zvyklá na kouzelnické vymoženosti, se nad tím nepozastavovala. Utápěla se sebelítostí nad ztroskotáními svých lásek. Doufala, že aspoň vztah s Harrym bude jiný, ale i ten pomalu spěl ke konci. Roční odloučení je změnilo víc, než si oba připustili.

Pohroužená ve svou chandru zabloudila až za okraj Zapovězeného lesa. Dokud byla v dohledu Hagridovy chajdy, cítila se v bezpečí. Prochozené odpoledne jí však unavilo a jí se nechtělo vracet do rušné společenské místnosti.Na chvíli si odpočinula na palouku mezi jarními bylinami. Jenže jejich omamná vůně ji uspala.

Probudilo ji šimrání na nose. Podvědomě se poškrábala a ztuhla. Její knoflíkovitý pršáček nabobtnal. Vyskočila a … spadla. Šokovaně zírala na své neohrabané tlusté prsty, na krátké avšak objemné sloupovité nohy. Zděšeně se rozběhla k hradu, což se změněným těžištěm šlo namáhavě.

Sotva ji spatřili první studenti, s hrůzou a křikem před ní prchali. Nic nepomohlo, že na ně volala: „To jsem, já, Ginny!“ Naštěstí narazila na Lenku Láskorádovou. Ta si jinejprve nebojácně prohlížela a dlouze se jí zadívala do očí. Pak ji políbila a řekla, „ano, jsi Ginny.“ A najednou tu stála zrzavá Nebelvírka v celé své kráse.

Později toho dne se na palouček vrátila s Hermionou a profesorkou McGonagallovou, aby rozluštily záhadu její proměny. Trvalo několik dní, než objevily její příčinu. Odražené kouzlo během bitvy o Bradavice pozměnilo vlastnosti lesních bylin a ty způsobily Ginninu transformaci v příšeru.

Prožité dobrodružství přivodilo jednu zásadní změnu v jejím životě. Lenčin polibek v ní rezonoval. Přinutil ji uvědomit si, že vždy ráda pobývala v Havraspárčině společnosti. Časem zjistila, že právě v Lenčině náručí a posteli najde vše, po čem touží; něhu a porozumění. Vždyť jedině oči lásky odhalí vaší pravou tvář.

Nekončící intriky




http://alisanne.insanejournal.com/1040966.html


-

Harry zalapal po dechu.

Severus tázavě nadzvedl obočí.

"Letos zřejmě začne v Bradavicích studovat Dudleyho dcera," řekl Nebelvír, aniž by zvedl oči od svitku, který si právě prohlížel.

"Vnučka Petunie?"

Nebelvír přikývl.

"To bude divné, učit Dursleyovou." Oči mu zasvítily zvědavostí. "Kam si myslíš, že bude zařazena?"

"Pravděpodobně do Zmijozelu." Procedil Severus skrz rty.

"Chceš Dursleyovou ve své koleji?" Harry pozvedl obočí.

"Nijak zvlášť," odpověděl lektvarista. "Nicméně Dracova reakce by mohla být zábavná. Letos začne studovat i Scorpius. Možná budu... podporovat jejich přátelství. "

Zelenooček se zasmál.

"Myslím, že by raději viděl, pokud by se Scorpius oženil s motákem."

Zmijozel se ušklíbl.

"To se dá zařídit."



"To myslíš vážně?" Zasyčel na něj Harry.

"Vypadají jako krásný pár,"- zamumlal Severus.

Nebelvír obrátil oči v sloup.

"No ano, ale -"

"A budou mít hodně dětí, aniž by riskovali nebezpečí, že se jim narodí moták."

Potter se zamračil.

"Jak to víš?"

" Obecně z mudlorozených dětí, nebo z dětí dvojí krve se rodí dost silní kouzelníci."

"Máš pravdu," -přitakal Nebelvír

"Přirozeně." Lektvarista sklonil hlavu. "Dokonce i Draco to musel uznat. A když jsem mu připomněl, že Dursleyovi jsou spřízněni se zachráncem kouzelnického světa... no, už se nepřel. "

Harry zavrtěl hlavou.

"Ty s intrikováním nikdy neskončíš?"

"Nebuď směšný," odpověděl se samolibým úsměškem Severus.



-