neděle 30. listopadu 2014
Na hřbitově
Kouzelnická společnost milovala Halloweenský svátek. Patřil k jejím nejoblíbenějším a dávala si záležet, aby ho náležitě oslavila. Ale nikdy nebyl tak velkolepý jako po pádu Voldemorta. Domy byly ozdobenější a rozzářenější, ulicemi běhaly rozesmáté děti, jejichž radost násobila nadšení dospělých.
Ani v Godrikově Dole tomu nebylo jinak. I zde vládla atmosféra bujarého veselí, takže nikdo nezaznamenal nenápadnou postavu na hřbitově. Neznámý stál ve stínu smuteční vrby a v ruce držel kytici lilií, které chtěl nepozorovaně položit na hrob Potterových.
Čekal na vhodný okamžik, protože když už si jeden dá tolik práce, aby všechny přesvědčil o své smrti, touží zůstat nepoznán.
Ztracený
Zabloudil. Už se mu to nestávalo tak často jako první dny. Ale pohyblivá schodiště ho zmátla. Vůbec netušil, kde je.
Rozběhl se, ale zakopl a shodil brnění. Plechy se rozkutálely a najednou tu stál zmijozelský prefekt a ječel:
„Špinavý mudlo, nemáš tu co dělat! Jsi ostuda kouzelníků. Bradavický dopis jsi dostal omylem!“
Nevěděl, jak dlouho by tam stál, kdyby se neukázal Ron Weasley. Zrzek zvolal „Riddiculus!“ a Zmijozel se rázem proměnil v obrovského pavouka, který začal stepovat na kolečkových bruslích.
„Neboj se, prcku, to je jen bubák. Když se mu vysměješ, zmizí,“ vysvětlil, a odvedl ho do bezpečí Nebelvírské věže.
Nevyzpytatelnost osudu
autor: gleti
P03 – Motáci/Prokletí
počet slov: 100
***
Pro své rodiče byla zklamáním.
„Jak můžeme my, kteří jsme spřízněni s Malfoyovými a Blackovými, mít motácké dítě,“ stěžovali si. „Jak k tomu přijdeme.“
Neustále jí předkládali, že jim musí být vděčná, že se o ni starají. Vždyť kdysi se čistokrevné rody takových zmetků zbavovali.
V šestnácti toho měla dost a utekla.
V mudlovském světě se vyučila, pak založila rodinu. Byla spokojená.
Dokud nespatřila levitujícího plyšáka svého syna. A začala se bát
dnešního dne.
Uběhlo to rychleji, než čekala. Teď
stojí sama na nádraží King´s Cross. Její chlapec před chvíli prošel
přepážkou do kouzelnického světa, kam ona za ním nemůže.
Dědictví
Autorka: Gleti
P02 – Mudlové/Dopis z Bradavic
100 slov
***
Právě chystala snídani, když uslyšela podivné ťukání. Velký pták bušil na okno.
Leknutím upustila talíř. Hluk rozbitého nádobí přivolal celou rodinu. Manžel okamžitě popadl smeták, aby dotěru odehnal.
Teprve po jeho odletu zpozoroval obálku. Opatrně ji otevřel.
„Někdo si z nás utahuje,“ utrousil a podal jí dopis.
Byl z neobvyklého materiálu. V záhlaví
měl erb, složený z velkého písmene B a čtyř zvířat - lva, orla, jezevce a
hada. V dopise ředitel Školy čar a kouzel nabízel studium jejich dceři
Daisy.
„Propána, tak je to pravda,“ zvolala. „A já si myslela, že si máma vymýšlí, když vyprávěla o čarování své babičky.“
Rezistence
Autorka: gleti
P01 – Domácí skřítci/Poslání
100 slov
***
„Dobby je špatný skřítek a ty, Pokey,
uděláš nejlíp, když se od něho budeš držet dál,“ rozčiloval se šéf
bradavické kuchyně. „Podívej se na Winky, jak dopadla. Je svobodná a
nešťastná,“ ukázal na opilou skřítku v koutě. „Nám nepřísluší soudit, co
se v Bradavicích děje. Naší povinností kuchyňských skřítků je zajistit,
aby nikdo netrpěl hladem. Teď jdi a dones panu Amycovi jeho čaj,“
přikázal kuchtičce.
Ta se na něj ošklivě podívala, ale bez
odmlouvání úkol splnila. Jen se zastavila na ošetřovně a nenápadně
ochutila čaj projímadlem. Protože ať si vrchní kuchař říká, co chce,
Dobby má pravdu. Dětem se neubližuje!
sobota 1. listopadu 2014
Lovci senzací
Publicity Hounds
http://alisanne.insanejournal.com/854929.html#cutid1
Autorka: Alisanne; Překladatelka: Gleti; Beta-read: Patoložka
Napsáno pro Snape100, výzva 301 Snapeovo první rande
JKR Disclamer: This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Alisanne, czech translation was created by Gleti.
~
„No," podotkl Harry. „Naše ´první rande´."
Severus se podíval z okna. „Nepochybně."
Mladík se začervenal. „Mrzí mě to. Přál bych si, aby tu ti novináři nebyli, ale--"
„Je to nutné," přikývl Severus. „Jsem si vědom, že nebažíš po pozornosti."
„Díky, že to tak vidíš." Harry se k němu naklonil a zašeptal: „Přeskočme dezert, jo?"
„Byl to tvůj nápad. Chtěl jsi, aby si veřejnost zvykla na náš vztah," připomněl mu Severus. „Měli bychom zůstat."
„Já vím," povzdechl si mladík. „Teď zrovna jen prahnu po tom jít domů a ošukat tě. Je to špatné?"
„Vůbec ne," ušklíbl se Severus. „Nicméně, měl bys doufat, že nikdo z tisku neumí odezírat ze rtů."
Dokonalé načasování
Timed to Perfection
http://alisanne.insanejournal.com/2188947.html?style=mine
Autorka: Alisanne; Překladatelka: Gleti; Beta-read: Patoložka
Napsáno pro Snape100, výzva 554 Snape a následující generace Scorpius Malfoy
JKR Disclamer: This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Alisanne, czech translation was created by Gleti.
~
Když začalo rozřazování, Severus si povzdechl a poslouchal jen napůl. Probral se, až když Minerva vyvolala Scorpiuse Malfoye, a věnoval mu zvláštní pozornost.
Účastnil se chlapcova křestního obřadu, každých jeho narozenin, dokonce ovlivnil i jeho početí tím, že Dracovi poradil vhodné lektvary.
„Zmijozel," oznámil klobouk.
Severus souhlasně zamručel a s úsměvem se uvelebil na své židli. Takže žádné překvapení, pomyslel si.
Zbytek zařazování pokračoval. Po ukončení, když Minerva zamířila k hlavnímu stolu, zastavila se u něj. „Zmijozelské koleji se daří, Severusi."
„Samozřejmě," zamumlal, když se posadila. Škoda, že tomu nemohlo být i v mé době.
~
Scorpius Malfoy sice vypadal jako jeho otec a dědeček, ale tady veškerá podobnost končila. Tam, kde jeho předci lpěli na své výlučnosti, on se přátelil se všemi bez ohledu na čistotu krve a byl všeobecně oblíben, dokonce i mezi studenty z jiných kolejí. Astoriin vliv, usoudil Severus.
Nebylo překvapením, když se u chlapce projevilo mimořádné nadání na lektvary.
„Měl bys ho vést," navrhla Minerva.
Severus si odfrkl. „Jsou tu jiní, mnohem kvalifikovanější."
„Nemyslím, že je to pravda," usmála se Minerva. „I když tě, samozřejmě, nemohu k ničemu nutit."
Lektvarista si povzdechl. Stejně jako Albus mohla udělat právě to. „Uvidíme."
~
Lekce se Scorpiusem byly podnětné. Mladíkova bystrost nutila Severuse zůstávat ve střehu. Společný čas si užívali. Možná až příliš, pomyslel si Severus jednoho dne, zatímco potají obdivoval Scorpiusův zadek.
Nic se nemohlo stát, samozřejmě, to bylo zhola nemožné, ale stejně jako všichni Malfoyové, Scorpius neznal význam toho slova. „Také tě chci,“ řekl mu jednoho dne při vaření lektvarů.
Severusovi se údivem rozšířily oči. „Cože?"
Scorpius zašeptal: „Otec mi o tobě vyprávěl, o tom, jak moc ses obětoval. Zasloužíš si odměnu."
„Jakou odměnu?"
Mladík se mu s odhodlaným výrazem podíval do tváře. Severus se při pohledu do jeho očí zachvěl. „Tu nejlepší. Mě."
~
Po Scorpiusově odchodu z Bradavic se Severus domníval, že tím celá záležitost skončila. Doslechl se, že je mladík zaměstnán na Odboru záhad jako Nedotknutelný. Potěšilo ho, že jeho mysl našla své uplatnění, a snažil se na svého chráněnce zapomenout.
Přesto propadal se do chmur, celé dny ani nepromluvil.
Den, kdy ucítil ten tah, byl jako každý jiný. Severus, předtím dřímající, vzhlédl a zjistil, že je… jinde. „Kde--?"
„Ahoj, Severusi."
Lektvarista údivem otevřel ústa. „Scorpiusi?" Ty tam byly všechny známky dětství, chlapce nahradil muž, z jehož krásy oči až přecházely.
Scorpius se usmál. „Je čas na tvou odměnu," řekl, zatímco pozvedal hůlku. A Severus vykřikl.
~
Když se probral, ležel na zemi. Posadil se. „Kde--?"
Scorpius jásal. „Povedlo se!"
„Co jsi to udělal?" zašeptal Severus při vstávání.
„Přivedl jsem tě zpátky," odpověděl Malfoy. „Trvalo to roky, ale kombinace tvé krve z Chroptící chýše a magie z tvého portrétu nakonec fungovala."
„Nemožné--"
„Nic není nemožné." Scorpius k němu natáhl ruku. „Je čas na řádné seznámení. Scorpius Malfoy. "
Severus zamrkal. „Severus Snape," řekl a potřásl Scorpiusovi rukou. Ten ho však políbil. „Nemůžeme!" vydechl Severus. „Jsem starý--"
„Teď jsem starší než ty." Ušklíbl se Scorpius. „Takže...?"
Když se na něj Scorpius přitiskl, Severus se uvolnil a jeho tělo zareagovalo. Možná můj čas konečně přišel.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)