se Mistra zeptal na jeho názor na výrok, který zaslechl: "Osvícený cestuje, aniž by se pohnul."
Mistr pravil: "Sedni si každý den k svému oknu a pozoruj scenérii dvorku neustále se měnící s tím, jak tě země unáší po své roční cestě kolem Slunce."
(Minutové nesmysly, A de M)
pátek 15. července 2011
středa 13. července 2011
MISTR
dokázal být značně kritický, když simyslel, že je kritika na místě.
Ke všeobecnému údivu však nikdy nic nevytýkal ve zlém. Když se ho na to jednou ptali, řekl: "Záleží na způsobu, jakým se kárá. Lidé jsou květiny: otevření a vnímaví vůči jemně se snášející rose, uzavření prudkému dešti."
Ke všeobecnému údivu však nikdy nic nevytýkal ve zlém. Když se ho na to jednou ptali, řekl: "Záleží na způsobu, jakým se kárá. Lidé jsou květiny: otevření a vnímaví vůči jemně se snášející rose, uzavření prudkému dešti."
pondělí 11. července 2011
sobota 9. července 2011
Následování hodný příklad.
http://alisanne.insanejournal.com/1120861.html
"Máte za sebou dlouhou historii," zlobila se Minerva. "Nicméně, očekávám vstřícné chování."
Severus a Remus se ošívali, ale nepromluvili.
"Náš léčitel, Draco Malfoy, vám poskytne protivlkodlačí lektvar, Remusi. Jste tady na doporučení jeho manžela, profesora kouzel, Harryho Pottera."
Zírala na ně. "Měli byste uvážit následování jejich příkladu kolegiality."
Severus otevřel ústa, když se jí zablýsklo v očích, se zalapáním je zavřel,
"Jděte."
Venku si Remus vydechl a usmál se na Severuse. "Můžeme být kolegiální?" zapředl.
Lektvarista se ušklíbl.
Severus otevřel ústa, když se jí zablýsklo v očích, se zalapáním je zavřel,
"Jděte."
Venku si Remus vydechl a usmál se na Severuse. "Můžeme být kolegiální?" zapředl.
Lektvarista se ušklíbl.
"Samozřejmě. Možná později jí vysvětlíme, že Potter a Draco ve skutečnosti následovali náš příklad."
-
úterý 5. července 2011
Všichni mi lhali
Gellner František
Všichni mi lhali, všichni mi lhali,
blázna si ze mne dělali.
Přede mnou citem se rozplývali,
za zády se mi vysmáli.
blázna si ze mne dělali.
Přede mnou citem se rozplývali,
za zády se mi vysmáli.
Žurnály, básníci, učenci lhali
po léta
po léta
za nos mě vodíce,
muži mi lhali, a ženy
muži mi lhali, a ženy
mi lhaly.
Ženy, ty lhaly mi nejvíce.
Ženy, ty lhaly mi nejvíce.
Srdce mé stále po lásce prahne,
nikomu však již nevěřím.
Když někdo ke mně ruce své vztáhne,
ustoupím bojácně ke dveřím
nikomu však již nevěřím.
Když někdo ke mně ruce své vztáhne,
ustoupím bojácně ke dveřím
.
Řek bych, že všechno je ztraceno v žití,
žití je však tak záhadné!
Klidný jsem, mohu-li pivo své píti.
Hořící tabák nezchladne.
žití je však tak záhadné!
Klidný jsem, mohu-li pivo své píti.
Hořící tabák nezchladne.
Touha má bloudí těkavě světem,
a já popíjím v úzkých zdech.
Co je mi po tom, budu-li dětem
a já popíjím v úzkých zdech.
Co je mi po tom, budu-li dětem
cestou k domovu
na posměch!
Propil jsem peníze
, na dluh pít budu.
Šťasten, kdo propije boty
Šťasten, kdo propije boty
své!
Zřím oknem krčmy ven v rozmoklou půdu.
Podzim se stromů listí rve.
Zřím oknem krčmy ven v rozmoklou půdu.
Podzim se stromů listí rve.
pondělí 4. července 2011
Sebastian
Jednu krásnou zemi znám
slunce tam pálí, louky kvetou tam
život plyne v dětských hrách
dokud však nepřekročíš práh
Tu zemi znáš, jen dokavad jsi mlád
umíš se smát a na písku si hrát
Jednu krásnou zemi znám
v té zemi stále věříš pohádkám
prožiješ tisíc krásných dnů
v té zemi kouzelných her a snů
Jedenkrát až dospějem’
budeme marně hledat tu svou zem
život neprobíhá v hrách
když už jsme překročili práh
V písku hrát si a být nesmělý
nemůžeš víc, vždyť už jsi dospělý
A pak víc už nemůžem’
zpátky se vrátit, najít onu zem
ta už je dávno, dávno pryč
a my k ní nenajdem’ nikdy klíč.
ze seriálu Sebastian
slunce tam pálí, louky kvetou tam
život plyne v dětských hrách
dokud však nepřekročíš práh
Tu zemi znáš, jen dokavad jsi mlád
umíš se smát a na písku si hrát
Jednu krásnou zemi znám
v té zemi stále věříš pohádkám
prožiješ tisíc krásných dnů
v té zemi kouzelných her a snů
Jedenkrát až dospějem’
budeme marně hledat tu svou zem
život neprobíhá v hrách
když už jsme překročili práh
V písku hrát si a být nesmělý
nemůžeš víc, vždyť už jsi dospělý
A pak víc už nemůžem’
zpátky se vrátit, najít onu zem
ta už je dávno, dávno pryč
a my k ní nenajdem’ nikdy klíč.
ze seriálu Sebastian
pátek 1. července 2011
Monolog zničeného učitele
Nikdy jsem nechápal, jak mohl Křiklan vydržet s učitelováním tak dlouho. Po třinácti letech jsem měl co dělat, abych nemehlo Longbottoma a jemu podobné neproklel. Někdy jsem vážně uvažoval o Avadě, naštěstí jsem vždy došel k závěru, že ani deset zničených kotlíků za čtvrtletí nestojí za mozkomorův polibek . Koneckonců rozbor nebelvírových zmetků mi občas pomohl ve výzkumu.
Pokud studenti ničili můj život přes den, já se snažil jim ho znepříjemnit v noci. Ta rozkoš pronést větu "Deset bodů z Nebelvíru" se nedá popsat. Dnes mě však čekají jiné radosti. Ráno mi sova doručila vzkaz od mého milence: ´večer 22:30, za Hagridovou boudou´.
Před půl rokem jsme se nerozešli v dobrém. On dal přednost příteli z koleje a já na něj prásknul, že není až tak úplně člověkem. Brzy jsem své pomsty litoval. Remus byl dokonalý milenec, vášeň se u něj snoubila s něhou a vnímavostí. Už podruhé jsem svou hloupostí odehnal nejlepšího člověka ve svém životě. Teď si jen přeji, abychom dokázali náš rozkol překonat a navzájem si odpustit.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)