Jako má meloun uvnitř sladkou dužinu
má český národ uměleckou družinu
Každoročně o Vánocích bez zloby a falše
sházejí se kumštýřové v bytě Mistra Alše
Pěkně vítám, Ženíšku v zasněženém kožíšku
Co jsi dostal k ježíšku?
Á, přišel pan Mařák!
Co budou pít? Svařák?
A vy, pane Slavíčku?
Já bych si dal kávičku
Zvoní zvonek, Mistře Alši
Přicházejí zřejmě další
To je sochař Láďa Šaloun!
Už jsi otesal ten valoun?
Ano, byl to děsný kus
Bude z toho asi Hus
Kdo to buchá? To je Mucha!
A v podpaždí nese si
srolovanou secesi
Chittussi! I ty tu jsi?
A ten s pentlí u krku
to je Joža Úprků
Pijou mistři na své zdraví
šampaňské a to je baví
Kdo stojí venku, i když mráz tam zebe?
Koho to nevzali mezi sebe?
Sníh padá z noční oblohy jak mana
na tenký zimníček Járy Cimrmana
1. Kůň bílý pádí vlaku vstříc.
Já nastavuji větru líc.
Tvůj kůň se žene blíž a blíž.
Jen chvíli už mě uvidíš.
2. Zas na rtech cítím slaný žár.
I chuť tvé touhy, vzdechů pár.
A známá vůně zavane
sem, skrze vlasy zcuchané.
3. To loňské léto, moře, jas.
A modré světlo zpod tvých řas.
Zlé ruce láskou zjemnělé
mě pořád pálí po těle.
4. Když oheň zhasne zbývá dým.
A racek s křídlem zlomeným.
Co loď tvou dlouho provázel.
A křičel, když jsi odcházel.
5. Kůň bílý cval svůj otáčí.
Však stovkám koní nestačí.
To přece kdekdo z města ví.
Že tenhle vlak tu nestaví.
6. Tak odpusť mi můj telegram.
Zas ty teď budeš víc než sám.
V tvé hlavě vzňal se plamínek
a sletoval drát vzpomínek.
7. Kůň bílý mizí v stopách mých.
Jak letní víno, letní hřích.
Snad váháš nad tím - co já vím.
Že srdcem tvým jen projíždím.