Nikdy jsem nechápal, jak mohl Křiklan vydržet s učitelováním tak dlouho. Po třinácti letech jsem měl co dělat, abych nemehlo Longbottoma a jemu podobné neproklel. Někdy jsem vážně uvažoval o Avadě, naštěstí jsem vždy došel k závěru, že ani deset zničených kotlíků za čtvrtletí nestojí za mozkomorův polibek . Koneckonců rozbor nebelvírových zmetků mi občas pomohl ve výzkumu.
Pokud studenti ničili můj život přes den, já se snažil jim ho znepříjemnit v noci. Ta rozkoš pronést větu "Deset bodů z Nebelvíru" se nedá popsat. Dnes mě však čekají jiné radosti. Ráno mi sova doručila vzkaz od mého milence: ´večer 22:30, za Hagridovou boudou´.
Před půl rokem jsme se nerozešli v dobrém. On dal přednost příteli z koleje a já na něj prásknul, že není až tak úplně člověkem. Brzy jsem své pomsty litoval. Remus byl dokonalý milenec, vášeň se u něj snoubila s něhou a vnímavostí. Už podruhé jsem svou hloupostí odehnal nejlepšího člověka ve svém životě. Teď si jen přeji, abychom dokázali náš rozkol překonat a navzájem si odpustit.
Žádné komentáře:
Okomentovat