Všichni mi lhali

Gellner František

Všichni mi lhali, všichni mi lhali,
blázna si ze mne dělali.
Přede mnou citem se rozplývali,
za zády se mi vysmáli.

Žurnály, básníci, učenci lhali
po léta

za nos mě vodíce,
muži mi lhali, a ženy

mi lhaly.
Ženy, ty lhaly mi nejvíce.

Srdce mé stále po lásce prahne,
nikomu však již nevěřím.
Když někdo ke mně ruce své vztáhne,
ustoupím bojácně ke dveřím

.

Řek bych, že všechno je ztraceno v žití,
žití je však tak záhadné!
Klidný jsem, mohu-li pivo své píti.
Hořící tabák nezchladne.

Touha má bloudí těkavě světem,
a já popíjím v úzkých zdech.
Co je mi po tom, budu-li dětem

cestou k domovu

na posměch!

Propil jsem peníze

, na dluh pít budu.
Šťasten, kdo propije boty

své!
Zřím oknem krčmy ven v rozmoklou půdu.
Podzim se stromů listí rve.