Nemohl se dočkat svých patnáctých narozenin. Poprvé bude smět až k
hladině. Navíc uvidí suchozemce, kteří ten den navštíví vodní svět kvůli
nějakému Turnaji. Moc se na ně těšil.
Opatrně vyplul na povrch a nesměle se nadechl, pak se schoval v
rákosí a sledoval cvrkot kolem sebe. Na břehu stáli odvážlivci, kteří se
měli vydat do vodní říše. A mezi nimi On. Vypadal tak křehce mezi těmi
habány, dokonce i ta holka ho o hlavu převyšovala, ale jemu připadal
nádherný. A ty oči. Zelené jak skřípinec na jaře. Pochopil, že se poprvé
v životě zamiloval.
Z povzdáli ho po celou dobu sledoval. Jeho boj s ďasovci, setkání s
pomatenou Uršulou. Ušklíbl se nad vzpomínkou, jak jednou vyhrál soutěž,
kdo prohodí bahnitou kouli její čelem. A to není jen tak. Uršula jako
každý duch je pekelně rychlá a protivná. Ale na zelenookého byla milá,
ukázala mu směr k jejich vesnici.
Se zájmem pozoroval, když se dohadoval s jeho příbuznými o osudu
rukojmí. Mrzelo ho, že mu nemůže pomoct s dvojitou zátěží a smutně se za
ním díval, poté co se vynořil. Tak rád by se mu ukázal, ale nesměl.
Nemohl. Po smrti mořské princezny byly všechny čarodějnice vyhnány z
vodních říší.
Žádné komentáře:
Okomentovat