neděle 9. prosince 2012
Odhalení
http://alisanne.insanejournal.com/1065344.html
-
"Nikdy jsi neměl nic s Blackem?" Zeptal se Severus.
Remus zavrtěl hlavou. "Sírius byl přímý, jako šíp. Miloval všechno v sukni. "
Zmijozel si odfrkl. "Muži také nosí sukně."
"To je pravda, ale většinou se můžeš ujistit, že jsou muži." Vlkodlak zaváhal. "A co ty a Regulus?"
Severus si povzdechl. "Nikdy mi nevěnoval druhý pohled."
Remus mu stiskl ruku.
"Měli jsme si o tom promluvit už dávno. To odhalení mohlo změnit naše životy."
"Pochybuji," odpověděl Severus. "Vyjeli jsme po sobě až na konci války."
"Připouštím. Navíc, s Blacky byli vždycky problémy, " zasmál se Remus.
Severus se ušklíbl. "Na tom se shodneme."
pátek 16. listopadu 2012
VE STÍNU
(napsáno pro drabble soutěž Pentagramu)
Stál ve stínu a pozoroval sutiny domu své lásky. Přestože udělal pro její záchranu vše, co mohl, neuspěl. A tak bezmocně sledoval, jak bystrozorové odnášejí těla, její i Potterovo. Jak Hagrid, mizí do noční temnoty na létající motorce se zachumlaným uzlíčkem v náručí. Jak se Black vydává za svou trpkou pomstou.
Stál ve stínu, nikým nepovšimnut, zatímco osamělá prázdnota zatínala drápy do jeho srdce a požírala jeho duši. ˇBez tebe, Lilly, už nikdy nebude svět stejný. Slunce bude méně hřát a zima více mrazit. ´ Pomyslel si.
Pomalu se vydal domů. Ještěže po otci zůstaly v Tkalcovské dostatečné zásoby chlastu, který by bolestnou ztrátu učinil snesitelnější. Tušil však, že prázdnota a osamělost budou už navždy jeho společnice.
Stál ve stínu a pozoroval sutiny domu své lásky. Přestože udělal pro její záchranu vše, co mohl, neuspěl. A tak bezmocně sledoval, jak bystrozorové odnášejí těla, její i Potterovo. Jak Hagrid, mizí do noční temnoty na létající motorce se zachumlaným uzlíčkem v náručí. Jak se Black vydává za svou trpkou pomstou.
Stál ve stínu, nikým nepovšimnut, zatímco osamělá prázdnota zatínala drápy do jeho srdce a požírala jeho duši. ˇBez tebe, Lilly, už nikdy nebude svět stejný. Slunce bude méně hřát a zima více mrazit. ´ Pomyslel si.
Pomalu se vydal domů. Ještěže po otci zůstaly v Tkalcovské dostatečné zásoby chlastu, který by bolestnou ztrátu učinil snesitelnější. Tušil však, že prázdnota a osamělost budou už navždy jeho společnice.
NÁVRAT DOMŮ.
(napsáno pro Drabble soutěž Pentagramu)
Každý návrat ze služební cesty byl pro Hermionu více stresující než samotná cesta. Proto se na prahu bytu odhodlaně se nadechla a rázně vešla dovnitř.
Skutečnost předčila její obavy. Chodbou prostupoval odér propocené sportovní obuvi, hromada špinavého oblečení se válela na podlaze koupelny, z kuchyně se ozýval hluk umývaného nádobí. Ručně mytého nádobí.
Hermiona milovala svého muže a vážila si ho, pro jeho statečnost a odhodlání, s nímž se pustil do společného experimentu, kterak si čistokrevný kouzelník poradí s mudlovskými aspekty života. Ale v této chvíli netušila, zda má víc proklínat jeho nepořádnost, nebo svou tchýni. Nechápala, proč tak zdatná hospodyňka nenaučila svého syna aspoň jak se postarat sám o sebe, když ho partnerka na dva dny opustí.
Pomalu počítala do deseti. Zvuk rozbíjeného skla volal po zásahu. Musela svou drahou polovičku zachránit před ním samým. Uprostřed umaštěných hrnců a zaschlých talířů zvedl Ron zrzavou palici, a s úlevou vydechl. „Konečně! Mělas pravdu. Bez tebe jsem úplně ztracený.“ Přiznal zkroušeně.
Každý návrat ze služební cesty byl pro Hermionu více stresující než samotná cesta. Proto se na prahu bytu odhodlaně se nadechla a rázně vešla dovnitř.
Skutečnost předčila její obavy. Chodbou prostupoval odér propocené sportovní obuvi, hromada špinavého oblečení se válela na podlaze koupelny, z kuchyně se ozýval hluk umývaného nádobí. Ručně mytého nádobí.
Hermiona milovala svého muže a vážila si ho, pro jeho statečnost a odhodlání, s nímž se pustil do společného experimentu, kterak si čistokrevný kouzelník poradí s mudlovskými aspekty života. Ale v této chvíli netušila, zda má víc proklínat jeho nepořádnost, nebo svou tchýni. Nechápala, proč tak zdatná hospodyňka nenaučila svého syna aspoň jak se postarat sám o sebe, když ho partnerka na dva dny opustí.
Pomalu počítala do deseti. Zvuk rozbíjeného skla volal po zásahu. Musela svou drahou polovičku zachránit před ním samým. Uprostřed umaštěných hrnců a zaschlých talířů zvedl Ron zrzavou palici, a s úlevou vydechl. „Konečně! Mělas pravdu. Bez tebe jsem úplně ztracený.“ Přiznal zkroušeně.
neděle 11. listopadu 2012
Správná manipulace
-
http://alisanne.insanejournal.com/1688685.html#cutid1
-
-
"Sev'rus je tady!" Vykřikl Teddy hopsající po dvoře.
Remus vzhlédl a usmál se, když spatřil blížícího se Severuse, obklopeného vlajícím hábitem. Zvedl se na pozdrav. "Jsi tu brzy."
"Vadí to?"
Vlkodlak se usmál. "Ne.". Střelil pohledem na Teddyho, který byl zabrán do hry se zlatonkou. "Mohli bychom se pravděpodobně políbit, aniž by si toho všiml."
"Děti jsou překvapivě bystré," namítl Severus, nicméně dovolil, aby si ho Remus přitáhl k sobě. "Možná bychom měli odložit své... pozdravy na později."
Remus mrkl. "Fajn, ale dlužíš mi víc než jen polibek."
"Víš, že své dluhy platím," zamumlal Severus.
"Já také."
-
Po večeři se Teddy hlasitě dožadoval Severusovy pohádky. Jakmile usnul, oba muži se vyčerpaně zhroutili na pohovku. Jenže u Severusovy hlavy něco otravně bzučelo a lektvarista zanaříkal.
"Zatracená Zlatonka -"
Pochechtávající se Remus beze slova hračku přivolal a položil ji na kraji stolu. "Hrál si s ní Teddy, takže si Zlatonka dělá, co chce," zapředl a přitáhl si Severuse k sobě.
Ten se ušklíbl. "A předpokládám, že teď jsem na řadě já, aby si někdo pohrál se mnou."
Remus ho pomalu svlékal. "Vzpomínám si, že se někdo předtím zmiňoval o dluhu -"
"Opravdu," zašeptal Severus a objal Remuse. "Nikdy nedovolím, abys mohl říct, že jsem nesplnil své slovo."
-
neděle 4. listopadu 2012
Nikdy neříkej nikdy
-
http://alisanne.insanejournal.com/1727647.html#cutid1
"Jak se to stalo?" Zeptala se Hermiona, zatímco pátravým pohledem vyšetřovala Harryho nohu.
Ten se rozkašlal. "Znáš klub Vysoká míle?"
Přikývla.
"Oi, někteří z nás jí," řekl Ron a odlomil si další kus z Harryho čokolády.
"Ty a Severus jste se pokusili -?"Hermiona si povzdechla.
Harry zamrkal. "Je to dobrodružství."
"Říká Nebelvír," Odtušil Severus při příchodu.
Když Hermiona ukončila Harryho prohlídku, zvedla se k odchodu a Rona přitom vlekla za sebou..
"Budeš potřebovat Kostirost."Varovala ho.
Zelenoočko zasténal.
Severus mu stiskl ruku. "Příště si budeme dávat pozor."
"Už nikdy," kňoural Harry, když do sebe kopl lektvar.
Zmijozel se ušklíbl. "I když já budu příště dole?"
Harry si povzdechl. Měl by vědět, že nikdy nemá říkat nikdy.
úterý 2. října 2012
Další Lockhart
-
http://alisanne.insanejournal.com/52866.html#cutid1
-
Severus zíral s ústy otevřenými šokem.
"Oh, překvapil jsem tě!"
Ne. To není možné...
Blond kadeře vířily, jak muž před ním téměř tancoval.
"Jsem zpátky, Sevy!" Zvolal, paže do široka rozevřené.
-
Rostoucí averze přiměla lektvaristu ustoupit dozadu.
"Věděl jsem, že mě určitě uvítáš zpátky! Už mi zase nabídli Černou magii, není to úžasné? "
"Ne," -mumlal Severus se sevřeným hrdlem.
"A teď můžeme být ještě lepší přátelé..."
-
Severus připravený křičet zavřel oči, a v tu chvíli s ním bylo lehce zatřeseno
Otevřel oči a zhluboka dýchal.
"Další Lockhart?" Zeptal se Harry.
Severus se zachvěl.
"Zase jsi zapomněl na tvůj Bezesný spánek, viď?"
-
úterý 25. září 2012
DŮSLEDNOST
by Gleti
„Vážení, dnes jsme dobrali látku třetího ročníku a příští týden si napíšeme velký test.“ Prohlásil výhružně Kalina. Naše odmítavé mručení ho nezaskočilo. „Vzhledem k tomu, že nás čeká víkend, máte na přípravu dost času. Jeden víkend můžete místo flámování obětovat studiu. Ti z vás, kteří se na hodiny připravovali průběžně, nebudou mít problém. Ostatní musí spoléhat na štěstí a mou dobrou náladu. A mimochodem, zdůrazňuji, že omluvenky nepřijímám. Pokud mně nic nedokáže zabránit v setkání s vámi, tak i vy jste schopni překonat všechny překážky. Jedinou omluvou je válka nebo smrt.“ To byl celý on, náš profesor matematiky. Neměl rád nedbalost a laxnost, sarkasmem ostrým jako břitva je pranýřoval. Přesný a přísný jako matematika, co učil. Bohužel byl to právě on, kdo nemohl dostát svým nárokům. Dva dny před písemkou uhořel v autě.
Studenti jsou cháska nezvedená a dokáží se těšit i z věcí truchlivých, hlavně když se vyhnou nepříjemným testům. „Kalina, Kalina, život není malina,“ posmívali se. „My jsme tady, ale kde jsi ty?!“ „Nechte toho, že vám není hanba,“ okřikla je ctnostná panna třídy. Ale tím je jen povzbudila. „Cha, cha to bylo pořád – já se vždy dostavím, tak musíte i vy. Jen ať to teď zkusí.“
Zničehonic se zahřmělo a zablesklo. Prudký vichr rozrazil okna. Na křídlech větru se nesla prachová bouře. Jenomže to nebyl prach ale popel. V tanci vzdušného víru se zformovala ohořelá postava. Profesor Kalina splnil svůj slib.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)