sobota 22. března 2014

Odhalené tajemství


Revealing Secrets

http://alisanne.insanejournal.com/2026421.html#cutid1

Autorka: Alisanne; Překladatelka: Gleti; Beta-read: Patoložka

Napsáno pro Snarry 100, výzva 406: Tajemství


JKR Disclamer This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Alisanne, czech translation was created by Gleti.

~
„Nebudu odpovídat na důvěrné otázky," zamumlal Severus.

Harry si odkašlal. „Je to Lenka. Nebude se ptát na cokoliv příliš osobního-"Odmlčel se. „No, nebude se vyptávat z jiného důvodu než ze zvědavosti. Ne jako Holoubková, která by nás chtěla přivést do rozpaků."

Severus zkřížil ruce na prsou. „I tak."

Harry ho poplácal po stehnu. „Ten rozhovor jsem jí slíbil. Snaž se být milý."

Severus si odfrkl. „Jistě. Dám do toho všechno."

„Ahoj, Harry. Severusi. " Vešla Lenka, za ní plachtil bleskobrk. „Jste připraveni?"

„Jo." Harry se vesele usmál.

„To je dobře." Lenka se v sedu předklonila. „Takže, jaké je tajemství úspěšného manželství?"

Severus se podíval na Harryho. „Kompromis."

Jen se neodhalit

Po Nevillově úspěšném zesměšnění bubáckého Snapea se všichni nadšeně hrnuli do fronty, aby se vypořádali se svým strachem. Strašidlo na sebe v rychlém sledu bralo podobu všech možných příšer včetně akromantulí, velehadů, ale všichni nad hrůzou zvítězili. A nikdo, ani profesor Lupin si nevšiml, že se Draco drží opatrně v pozadí. Naštěstí hodina skončila, dřív než se dostal na řadu.
Až později, večer za zataženými závěsy postele si Draco oddechnul. Tohle bylo o fous. Nechtěl, aby někdo věděl, jak nepříjemné je mu otcovo uspávání, jak podivné bývají jeho doteky, o kterých nikdo nesmí vědět. Netušil, jak by tohle dokázal zesměšnit.

Trest

Nikdy nebuďte tak hloupí, abyste se vysmívali jezerní čarodějnici. Právě to Draco Malfoy udělal.

Během druhého úkolu Turnaje tří kouzelníků se stará dáma vydala na břeh. Z jejího vzhledu si někteří studenti utahovali. Chichotali se jejím chapadlovým nohám, pošklebovali se šupinatým šatům, smáli se perleťové korunce v chaluhových vlasech. Nejdrzejší z těch výtržníků byl zmijozelský princ.

Tehdy se jezerní čarodějnice rozčílila a zaklela ho v žábu. Pansy, která toužila po malfoyovském bohatství, nelenila a rosničku políbila. A najednou byly místo jedné žabky dvě.

Severus je opatrně zvedl. Do večera vás nechám tak, to vás vytrestá. Na odeklínání je času dost.

Jen počkejte

Strčili mě do těsné bedny. Nelíbilo se mi to, ani křídla jsem si nemohl protáhnout. Najednou se bedna začala třást, ostny jsem narážel na stěny. Pomoc! Oni mě odnášej!
Mí únosci mnou vláčeli sem a tam, nahoru dolů. Nebyli moc silní, rozhodně slabší než moje fousatá mamička. Náhle venkovní chlad zmizel. Byli jsme v té obrovské budově, kterou jsem viděl okny svého domova.
Neustále jsme stoupali. Po chvíli jsme opět vyšli na vzduch. Já vám uteču! Začal jsem rozbíjet bednu, chtěl jsem uletět. Jenže dorazili další dvojnožci, spoutali mě a odvlekli pryč.
Jen počkejte, až budu velký, vrátím se a všechny vás sežeru!

Účel světí prostředky

Jindy hlučná Velká síň byla nezvykle tichá, studenti se ještě nevzpamatovali z podivného úmrtí havraspárky Uršuly. I Tom Raddle se cítil stísněně, ale více než smrt mudlorozené dívky ho trápilo hrozící zavření Bradavic. Co na tom, že neštěstí nechtěně zavinil. Kdyby tam ta nána ufňukaná nebyla, nic by se nestalo. Musela vystrkovat hlavu, zrovna když povolal baziliška? Teď mu kvůli ní hrozí návrat do mudlovského sirotčince. Tomu musí zabránit.
Co když najde vhodného obětního beránka? Jeho zrak zabloudil k nebelvírskému stolu, kde nad ostatními spolužáky čněl poloobr Hagrid. Ano, on a jeho akromantule jsou ti praví, na které to hodí.

Jablko nepadá daleko od stromu

„Pane Pottere, pane Weasley! Můžete mi vysvětlit, proč jste zvolili tak nepřijatelný způsob dopravy do Bradavic?!“ Hřímala McGonagallová.

„Paní profesorko, nechtěli jsme působit potíže,“ začal James „ale na nástupišti bylo hrozně přelidněno …“ „No i Teddy Lupin říkal, že tam je každý rok víc a víc lidí …“ vskočil mu do řeči bratranec Louis. „A než jsme se probojovali k vlaku, už se rozjížděl, takže jsme se do něj nedostali.“ Pokračoval James. „Hledali jsme rodiče, ale už byli pryč. To mudlovské auto jsme si museli vypůjčit, jinak bychom do školy nedojeli včas!“ Dodal Louis.

Minerva si povzdechla. Merline, zač mě trestáš, už je to tu zas! Ne že by klukům nevěřila, že bradavické nástupiště bylo přeplněné. Dvanáct let po válce populační exploze kouzelnického světa dorazila i do Bradavic. Školní expres každý rok nabobtnával o další vagóny, i samotné Bradavice se přizpůsobovaly zvětšením ložnic a učeben. Ale ti dva hříšníci až příliš připomínali své otce a dědy.

Přísně na ně pohlédla. „Pánové, myslím, že pan Filch uvítá, když si v září odpočine od drhnutí toalet a vy si příště rozmyslíte podobné eskapády. Finanční stránku krádeže s vámi vyřeší vaši rodiče. Pane Pottere, váš otec jako hlavní bystrozor určitě vymyslí adekvátní trest.“

Oběť

„Severusi, musíš to udělat, pro obnovu Bradavic,“ naléhala Minerva.
Jmenovaný se naježil, podobným způsobem už ho jeden ředitel vydíral. „Nikdy! Já nebudu dělat šaška tlupě bláznivých ženských!“

„Pane profesore, prosím, vždyť jde jen o večeři a milou společnost. Pro ty dívky jste idolem, jste hrdinou jejich fantazií, jejich povídek,“ přidala se Hermiona.

„Grangerová, zaprvé zapomínáte, že kouzelnický svět musí zůstat utajen, a zadruhé nevím, proč by se večeře se mnou měla dražit v jakési pofiderní aukci. Copak jsem nějaká pop stár.“

„Pane profesore, už půl roku se jmenuji Weasleyová,“ ohradila se Hermiona a pokračovala. „Musíte to být vy, jste nejoblíbenější hrdina fanfiction povídek, takže je jisté, že o večeři s vámi se autoři poperou. Na vyjmutí ze zákazu kontaktů s mudly už pracují můj tchán i ministr kouzel. A navíc, proč si myslíte, že aukci o setkání s vámi vyhraje žena? Ač se to nezdá, mezi autory slashe jsou i muži. Třeba vyhraje některý z nich.“

„I tak! Nepřipadá v úvahu!“ utnul rozhovor a s plápolajícím pláštěm odkráčel.

Hermiona pohlédla na McGonagallovou. „Musíme do plánu zasvětit Harryho.“ Ředitelka s povzdechem přikývla.

O měsíc později při čekání v mudlovské restauraci proklínal Severus obě ženy i svou závislost na manželově sexuální dovednosti.