Živly

Výkřik mi zamrzl na rtech. Vyděšeně jsem zíral, jak se můj bratr během okamžiku vypařil.

Neschopen pohybu jsem nějakou dobu jen strnule stál. Odmítl jsem přijmout hrůznou konečnost posledního Watranova okamžiku. Proč, u mocného Svarožice, si nedal říct. Ale on měl vždy svou hlavu a nehleděl na následky. Anebo zešílel? Vždyť kdo to kdy viděl, aby se ohnivý muž zamiloval do víly. Tohle ani jinak nemohlo skončit.

A jak to začalo? Byli jsme synové vládce všech ohnivců a ohniváků. Dvojčata, na pohled stejní jak dva plamínky, ale ve skutečnosti byste mezi ohnivým lidem těžko hledali dvě rozdílnější povahy. Watran byl ten, kdo šel do všeho po hlavě. Chtěl vše vyzkoušet, bez ohledu na bezpečí vlastní nebo cizí. A pokud někde vypukl požár, mohli jste dát ruku do ohně, že v tom měl prsty. Já si vždy uvědomoval důležitost naší moci, tvořivé a ničivé zároveň. Jenže zkrotit mého bratra bylo stejně nesnadné jako ovládnout plameny v suchém lese. Proto mu otec dál lénem Mokravské bažiny, tam snad moc škody nenapáchá, prohlásil tehdy.

Po dvou měsících však dorazily zprávy o jeho podivné proměně, dřívější bouřlivák se stal tichým a zádumčivým. Prý po paláci bloudil jak oheň bez jiskry. Ve snaze přijít tomu na kloub, poslal mě otec na průzkum. Po týdenním vyzvídání pokoutné šuškandy jsem se dopátral pravdy. Watran, ohnivý muž, se zamiloval do víly, bludičky z bažin. Každý večer se vydal na projížďku, aby ji nejprve skryt mezi stromy pozoroval při tanci a později aby se k ní přidal. On s jeho porušováním pravidel! Docházela mu vůbec vážnost situace?!.

Veškerá má snaha přivést ho k rozumu byla marná. Nechtěl pochopit, že Ohnivý lid se NEMŮŽE spojit s Vodním. To už bych snadněji zapálil mokré dříví. Zbývala jediná možnost, promluvit si s bludičkou a doufat, že bude přístupnější racionálním argumentům. Bohužel, dorazil jsem právě v okamžiku, kdy se ti dva poprvé políbili, a naplnila se kletba našich dvou rodů. Žár ohnivého lidu pohltil chlad vodního a oba milence proměnil v páru.

Nikomu bych nepřál zažít, to co následovalo v dnech příštích. Křehké příměří mezi Ohnivci a Vílami bylo zmařeno. Můj otec dštil oheň a síru na jejich území. Oni nám nezůstali nic dlužni a zalévali naše končiny zhoubnými povodněmi. Už to vypadalo, že po nás zůstane než zničená pustina. A také by se tak stalo, kdyby nezasáhli páni Větru a Země, kteří přinutili znesvářené protivníky k opětovné dohodě.

Nastal zase klid, jen jméno mého bratra nesmí nikdo vyslovit. Tedy aspoň tady v paláci a okolí, protože na Mokravské zemi si ho šeptají s posvátnou úctou. Na místě jeho prvního a posledního polibku vytryskl vzácný horký pramen.

Štěstí a rozvod

-

http://alisanne.insanejournal.com/1037566.html


Když vyšel z advokátovy kanceláře, Harry se cítil hodně vyčerpaně, podobně jako po porážce Voldemorta.
Zavřel oči a opřel se o zeď, potřeboval nabrat dech.

"Pottere."

Pootevřenou štěrbinou oka zpozoroval Malfoye. "Hm?".

"No tak, jsou lepší místa na zdřímnutí." Ušklíbl se Zmijozel. "Perný den?"

"Právě jsem se rozvedl." Harry se smutně pousmál nad blonďákovým nadzvednutým obočím.
"Copak nečteš noviny?"

Malfoy pokrčil rameny. "Po rozvodu jsem přestal takové věci sledovat."

"Ty ses taky rozvedl?"

"A pak kdo tady nesleduje tisk?" Vysmíval se Draco. Naklonil hlavu a řekl: "Pojď, dáme si něco k pití."



. "...bylo to hrozné," blábolil Harry. "Když se narodila Lily, začala Ginny trávit více času trénováním Harpyjí než doma."

Draco našpulil rty. "To zní jako něco, co udělala Astoria, s výjimkou práce. Zmizela po Scorpiusově narození."

"Jaké to je být rozvedený?" Vyzvídal Nebelvír po dopití sklenice. "Mám na mysli, co děláš celé dny? Ponořil ses do práce? Musíš si platit za společnost? "

Malfoy se usmál. "Já nikdy... za společnost jsem neplatil, Pottere, bez ohledu na to, jak zoufalý jsem byl." Pokrčil rameny. "Já... starám se o syna."

"Děti dostala Ginny," povzdechl si Harry. "Uvidím je jen o prázdninách."

"Můžeš mi pomoct se Scorpiusem." Ušklíbl se Zmijozel.



"Na naši smíšenou rodinu," připila Molly a upřela pohled na početnou společnost, která se sešla u stolu. "Štěstí nás spojilo dohromady."

"Štěstí a rozvod," zabručel George.

Harry se tajně zaculil, když uslyšel Dracovo odfrknutí.

"Jak jsem říkala," pokračovala Molly a zlostně pohlédla na George. "Kdyby za tím nebylo štěstí, Ginny by nežila s Viktorem, Harry by nepřivedl Draca a Scorpiuse a naše rodina by nebyla stejná."

Červenající se Scorpius, který seděl vedle Lily, s plnou pusou souhlasně přikývl zároveň s Viktorem.

Když všichni začali jíst, Harry zašeptal."Má pravdu, víš, jsem moc šťastný."
Draco se jen samolibě ušklíbl a pohladil Harryho stehno.
"Hlavně na to nezapomeň."
-
-

Efektivní plán

-

http://alisanne.insanejournal.com/1114191.html#cutid1


"Mohl by nás chytit!" zalapal po dechu Draco.

Harry, zcela zabraný líbáním jeho krku, se usmál. "Až do úterý bude pryč."

"Přesto jsem nervózní," kňučel blonďák.

"A také vzrušený," mumlal Nebelvír, zatímco se mazlil s jeho erekcí.

Draco se začervenal. "Představoval jsem si, jak mě Severus táhne do sklepení, aby si se mnou užil."

Harry si povzdechl. "Neděláme to všichni?"

"Vskutku," ozval se hlas ze stínu. "Do těchto fantazií patří i to, že vniknete do mých pokojů?"

Mladíci od sebe s heknutím odskočili.

"Pokračujte." Severus se ušklíbl nad jejich šokovanými tvářemi. "Překvapení? Nejste jediní, co rádi fantazírují."

Harry a Draco si s úsměvem vyměnili pohledy. Jejich plán vyšel!



Severus zatajil dech a jeho dýchání se zpomalilo. Draco a Harry, už spali a tiše chrápali, oba schouleni po boku Severuse.

Zmijozel se usmál do tmy. Nebyl žádný hlupák.Všiml si pohledů, které si vyměňovali celý večer. Jednoho dne se možná přiznám, že jsem o jejich plánovaném svádění věděl.

Koneckonců, jeho sklepení bylo nedostupné. Zabezpečení ho upozornilo v okamžiku, kdy je narušili.

Přemístil se zpět, skryl se ve stínu a sledoval je, čím dál víc vzrušený.

Dracovo projevení zájmu o jeho osobu mu poskytlo ideální příležitost a Severus po ní skočil.

Ano, pomyslel si, uspokojen. Můj plán zafungoval spolehlivě.

-

-

Záhada

(Gleti)

Ginny Weasleyová se toulala Bradavickými pozemky a smutnila. Necelý rok po válce byste zde už stěží nalezli stopy po osudové bitvě, ale ona, zvyklá na kouzelnické vymoženosti, se nad tím nepozastavovala. Utápěla se sebelítostí nad ztroskotáními svých lásek. Doufala, že aspoň vztah s Harrym bude jiný, ale i ten pomalu spěl ke konci. Roční odloučení je změnilo víc, než si oba připustili.

Pohroužená ve svou chandru zabloudila až za okraj Zapovězeného lesa. Dokud byla v dohledu Hagridovy chajdy, cítila se v bezpečí. Prochozené odpoledne jí však unavilo a jí se nechtělo vracet do rušné společenské místnosti.Na chvíli si odpočinula na palouku mezi jarními bylinami. Jenže jejich omamná vůně ji uspala.

Probudilo ji šimrání na nose. Podvědomě se poškrábala a ztuhla. Její knoflíkovitý pršáček nabobtnal. Vyskočila a … spadla. Šokovaně zírala na své neohrabané tlusté prsty, na krátké avšak objemné sloupovité nohy. Zděšeně se rozběhla k hradu, což se změněným těžištěm šlo namáhavě.

Sotva ji spatřili první studenti, s hrůzou a křikem před ní prchali. Nic nepomohlo, že na ně volala: „To jsem, já, Ginny!“ Naštěstí narazila na Lenku Láskorádovou. Ta si jinejprve nebojácně prohlížela a dlouze se jí zadívala do očí. Pak ji políbila a řekla, „ano, jsi Ginny.“ A najednou tu stála zrzavá Nebelvírka v celé své kráse.

Později toho dne se na palouček vrátila s Hermionou a profesorkou McGonagallovou, aby rozluštily záhadu její proměny. Trvalo několik dní, než objevily její příčinu. Odražené kouzlo během bitvy o Bradavice pozměnilo vlastnosti lesních bylin a ty způsobily Ginninu transformaci v příšeru.

Prožité dobrodružství přivodilo jednu zásadní změnu v jejím životě. Lenčin polibek v ní rezonoval. Přinutil ji uvědomit si, že vždy ráda pobývala v Havraspárčině společnosti. Časem zjistila, že právě v Lenčině náručí a posteli najde vše, po čem touží; něhu a porozumění. Vždyť jedině oči lásky odhalí vaší pravou tvář.

Nekončící intriky

http://alisanne.insanejournal.com/1040966.html


-

Harry zalapal po dechu.

Severus tázavě nadzvedl obočí.

"Letos zřejmě začne v Bradavicích studovat Dudleyho dcera," řekl Nebelvír, aniž by zvedl oči od svitku, který si právě prohlížel.

"Vnučka Petunie?"

Nebelvír přikývl.

"To bude divné, učit Dursleyovou." Oči mu zasvítily zvědavostí. "Kam si myslíš, že bude zařazena?"

"Pravděpodobně do Zmijozelu." Procedil Severus skrz rty.

"Chceš Dursleyovou ve své koleji?" Harry pozvedl obočí.

"Nijak zvlášť," odpověděl lektvarista. "Nicméně Dracova reakce by mohla být zábavná. Letos začne studovat i Scorpius. Možná budu... podporovat jejich přátelství. "

Zelenooček se zasmál.

"Myslím, že by raději viděl, pokud by se Scorpius oženil s motákem."

Zmijozel se ušklíbl.

"To se dá zařídit."



"To myslíš vážně?" Zasyčel na něj Harry.

"Vypadají jako krásný pár,"- zamumlal Severus.

Nebelvír obrátil oči v sloup.

"No ano, ale -"

"A budou mít hodně dětí, aniž by riskovali nebezpečí, že se jim narodí moták."

Potter se zamračil.

"Jak to víš?"

" Obecně z mudlorozených dětí, nebo z dětí dvojí krve se rodí dost silní kouzelníci."

"Máš pravdu," -přitakal Nebelvír

"Přirozeně." Lektvarista sklonil hlavu. "Dokonce i Draco to musel uznat. A když jsem mu připomněl, že Dursleyovi jsou spřízněni se zachráncem kouzelnického světa... no, už se nepřel. "

Harry zavrtěl hlavou.

"Ty s intrikováním nikdy neskončíš?"

"Nebuď směšný," odpověděl se samolibým úsměškem Severus.



-

Deštivé dny a pondělí

-
http://alisanne.insanejournal.com/1612040.html#cutid1
Severuse vzbudilo slabé světlo prosvítající do ložnice. Sotva otevřel oči, pohlédl na déšť venku a zamrkal. S povzdechem je zase zavřel.
Nesnášel deštivé dny a pondělky, ale nedokázal se jim vyhnout. Život v Anglii byl obtížný.
Zatímco uvažoval nad množstvím úkolů, které ho ten den čekalo, posunul se a zakřenil, když ucítil ruku objímající ho kolem pasu.
"Musíme vstávat?" zasténal Harry.
"Protože učíme, ano."
Nebelvír si povzdechl a přitiskl obličej na jeho krk.
"Připomeň mi, proč to děláme."
"Abychom si později mohli hrát na zlobivého žáka a trestajícího učitele." zapředl Severus.
Harry se zasmál. "Jasně."
-
Ano, i deštivé pondělky mohou být přijatelné.

Náhrada

-
http://alisanne.insanejournal.com/1412709.html#cutid1
-------------------------------------
Severus se probudil sám v posteli a zamračil se, pak se vydal hledat zatoulaného milence.
Při vstupu do haly uslyšel řev, z něhož odvodil důvod Remusovy absence. "Zoubky?"
Vlkodlak provinile vzhlédl. "Dal jsem umlčovací kouzlo, abych tě nerušil – "
-
Severus si odfrkl, zatímco si vzal Teddyho.
"Kouzla nenahradí teplo tvého těla." Obratně vsunul prst do chlapcových úst a pokračoval:
"A vadí mi, pokud považuješ za samozřejmost, že ti nebudu pomáhat."
-
Maličký se okamžitě zklidnil a spokojeně sál nabízený prst.
Nebelvír se usmál. "Promiň."
"Vynahradíš mi to později." Pohrozil Zmijozel.
Remus se ušklíbl. "Možná sáním něčeho jiného?"
"Jistě."