Síla pozitivního myšlení

http://alisanne.insanejournal.com/1208816.html#cutid1

The Power of Positive Thinking

~

Neville se nervózně kousal do spodního rtu. “Neměl jsem se o to ucházet.“

 Harry se zamračil. „Samozřejmě, že ano. Budeš skvělý profesor bylinkářství.“

 „Ale mám pohovor se Snapem!“  Křičel Neville.  „Nikdy mě nepřijme.“

„To chce pozitivní myšlení,“ uklidňoval ho Harry

“A zázrak,” zamumlal Neville. “Vím, že jsi s ním, Harry, ale on mě stále děsí.“

 “Mám nápad.  Věř mi, dopadne to dobře,“ ušklíbl se druhý Nebelvír. „Jen běž na pohovor”

 „Ale –„

Harry vstal.  „Dej mi pár minut se Severusem, ano?“

“Dobře.” Neville sledoval, jak odchází. Doufal, že jeho plán bude fungovat.

~

O pár minut později zaklepal na Snapeovy dveře.

“ Vstupte.”  Snape vzhlédl zpoza stolu. „Sedněte si, Longbottome.“

 Neville poslechl.

„Vaše kvalifikace – oh!"

Mladík se zamračil. Snape se dusí? „Jste v pořádku, pane?“

“V pořádku,” Snape zalapal po dechu, rukama svíral desku stolu. „Proč chcete tuto práci?“

 Rozhovor pokračoval, profesor pokládal jednoduché otázky. Harry měl pravdu! Pozitivní myšlení funguje.

"Ano!" zasténal Snape nakonec a zrudl.

 „Pane?“

Muž zamrkal.  „Jste přijat. Sbohem.“

Neville ustoupil. Teprve tehdy si všiml nohou vyčnívajících zpod učitelova stolu a zíral.

 "Potřebujete ještě něco?" Zeptal se profesor.

 Neville si odkašlal, Snape byl opravdu důkladně ... přesvědčován. "Ne, pane. Poděkuji Harrymu později.“

Zdrženlivost

http://alisanne.insanejournal.com/1703382.html#cutid1

-

"Zdrženlivost je jednoznačně minulostí."

Remus si povzdechl. "Oh?"

Severus kývl hlavou směrem k novinám.

"Naše matky by se červenaly, kdyby viděly, co dnes nosí mládež na veřejnosti."


Vlkodlak se snažil potlačit smích. "No podle těchto kritérií by se naše matky červenaly i nad naším vztahem, pokud by se toho některá dožila, aby to viděla."


Severus svraštil čelo. "Ty tvrdíš, že by z nás nebyly nadšené?"

Remus se mírně pousmál. "Zpočátku pravděpodobně ne, ale mám podezření, že by se s tím nakonec smířily."


Severus si odfrkl. "Dobře, olympijští atleti nebo ne, nikdy nebudu považovat toto nedostatečné oblečení za vyhovující."

Remus se zakřenil. "Ne, myslím si ..... že nebudeš."

Skutečný olympionik

http://alisanne.insanejournal.com/1696491.html#cutid1

Remus natáhl krk a naklonil se dopředu. "Není to skvělé?"
Severus si odfrkl. "Jasně, když si to myslíš."
Vlkodlak odvrátil pohled od olympijského závodu a podíval se na milence. "A ty snad ne?"
"Nechápu tuhle posedlost být rychlejší, vyšší, silnější." Lektvarista si založil ruce.
"Tak proč jsi souhlasil, že půjdeš se mnou?" Zajímal se Remus. "Vstupenky nejsou levné."
Severus se rozzlobil. " A pustit tě samotného? Prosím tě."
Remus se usmál. "Měl jsi strach ze všech těch sexy mladých mužů, na které bych se díval?"
Zmijozelovo mračení se prohloubilo. "Bylo to... na pováženou."
"Neboj se," zapředl Remus. "Mohou být olympioniky ve sportu, ale ty jím jsi v posteli."

Svedený

http://alisanne.insanejournal.com/1391284.html#cutid1
-
Draco tušil, že se mezi Potterem a Severusem něco děje, a vůbec by nebyl překvapen, kdyby pro smyslné pohledy, které mezi nimi poletovaly, vzplál vzduch mezi nimi.
Záviděl jim,  chtěl je mít pro sebe, toužil po nich, ale neudělal nic. A jakmile se pohledy změnily na spokojené úsměvy a smyslné zírání plné vzájemné přitažlivosti, zaťal pěsti a rozhodl se najít si nové místo.
Možná v Krásnohůlkách budou potřebovat profesora kouzelných formulí, pomyslel si jednou při odchodu z večeře. Nemůžu tu zůstat.
Když však vstoupil do svého pokoje, kde nalezl Severuse s Potterem nahé a čekající na něj, zaječí myšlenky ho rychle opustily.
-
"Proč já? Proč teď? " Zašeptal uspokojený Draco, poté co uvolněně seděl mezi svými novými milenci.
"Protože jsi krásný," zamumlal Potter a přitulil se k jeho krku.
"A hodíš se k nám," dodal Severus, zatímco majetnicky klouzal rukou po blonďákově boku. "Dokonale."
Při vzpomínce, jak dobře se právě před chvílí k sobě všichni "hodili", se Malfoy začervenal. "Nemyslel jsem si, že byste mně chtěli," přiznal.
"Proč by ne?" Vyslovil Severus hedvábným, nemravným tónem.
"Je to jen na dnešní večer?" zeptal se Draco, který si připadal obzvlášť zranitelně.
"Je to na jak dlouho budeš chtít," zavzdychal Harry proti jeho ústům. "Zůstaň. Prosím? "
V této chvíli Draco nemohl být nikde jinde.
"Samozřejmě."

Zmrzlina lásky škádlivé

Probudila ho rána. Ale né! Zaúpěl v duchu.

Několik dní za sebou se Harrymu zdály intenzívní, živé sny. Nebyly o mučení a Voldemortovi, ale o sexu. O divokém, vášnivém sexu. Ten dnešní mohl být zvlášť vydařený.

Ležel na zádech připoutaný k pelesti postele. Oči zavázané. Omezení jednoho smyslu, zbystřilo druhé. Dvojnásobně vnímal chlad na nahém těle, cítil blízkost svého mučitele, který mu pobaveně oznámil: „Dnes mám pro tebe připravené něco speciálního.“ A přiložil k Harryho bradavce ledový předmět. „Víš, mudlovské nanuky jsou skvělé,“ sdělil mu po chvilce dráždění. Patrně si sám musel pochutnat na zmrzlině, protože studeným jazykem sál a olizoval jeho bradavky. Mírný chlad tlumil sladkou bolest provázející obvyklé dráždění bradavek a zvyšoval rozkoš.

Postupně se ta neustále se zmrzlinou ochlazující ústa stěhovala přes břicho k jeho penisu. Budu celý umatlaný, blesklo Harrymu hlavou skrz závoj vzrušení. V okamžiku, kdy studený jazyk pohladil jeho žalud, ztratil poslední zbytek rozumu. Proto až na poslední chvíli zaznamenal neobvyklý průnik do svého konečníku. ´Ty perverzáku! ´sténal, zatímco dotyčný zasouval ledový nanuk dovnitř. „Máme jahodový lubrikant,“ smál se trapič.

PRÁSK!!! Neville, který cestou na záchod zakopl a smetl věci z nočního stolku, ho vytrhl ze snu. „Harry, co to máš na sobě!“ zděšeně vykřikl nešika. Opravdu, celé jeho břicho bylo pokryto růžovými ornamenty. Také cítil, jak mu ze zadku vytéká podezřelá tekutina. Chlapec vystartoval do sprch. Tohle přehnal, zlobil se na svého milence.
Později, když šel s přáteli na snídani, zkřížili jim cestu zmijozelští, Malfoy a Zabini. Ten se na Harryho šibalsky ušklíbl. „Copak, Pottere, špatné sny? Měl bys něco s těmi kruhy pod očima.“ A vykouzlil jahodový nanuk, přitom nenápadně podstrčil nebelvírovi vzkaz: Večer v komnatě nejvyšší potřeby, dokončíme to.

Správný epilog

http://alisanne.insanejournal.com/1130893.html#cutid1



-

"Dnes to bylo devatenáct let," povzdechl si Harry.

Draco prudce pozvedl hlavu. "Tak a je to tady zase, že jo? .... Z toho mě vynech."

"Hm?" Nebelvír vypadal zmateně.

"Má na mysli tvou sentimentální náladu, která tě přepadne každý rok v tuto dobu," zamumlal Severus. "Bude následovat přemýšlení, co by mohlo být, jaká budoucnost by tě čekala, pokud by sis vzal Weasleyovou."

Harry se zasmál. "Znáte mě moc dobře."

Samozřejmě." Severus se ušklíbl. ”O samotě bys pak pravděpodobně fantazíroval o svých imaginárních dětech a o jejich cestě Bradavickým Expresem."

"Tak poděkuj Merlinovi, že jsme ti takovou bolestínskou noc ušetřili,"škádlil ho Draco.

Harry se zakřenil. "Jistě. Ta šetrnost nás zachránila."


Severus se přistoupil k posteli. "Možná, místo rozvažování nad tím, co mohlo být, bychom mohli diskutovat o tom, co máme."

"Jsem pro," řekl Draco a šoural se k lektvaristovi. "Jdeš?" Obrátil se na Harryho, zatímco si sundával oblečení.

Ten se zazubil. "Rozhodně."

Do postele se společně přesunuli s lehkostí dlouholetých milenců. Když později blonďák ležel mezi stejně ukojeným Harrym a Severusem, ušklíbl se. "No, jedna věc je jistá. Za posledních devatenáct let jsme se toho hodně naučili. "

Severus se ušklíbl. "Jsme dobří."

"Řekl bych, že lepší, než jen ´dobří´," Harry pochvaloval si a obkročmo si sedl na Severuse.

Draco se zasmál. Ano, jejich budoucnost bude opravdu zářivá.

-

Severusova dovolená

(napsáno pro drabble soutěž Pentagramu)

S odjezdem posledního žáka na prázdniny stoupala ostražitost Severuse Snapea.  Jako každý učitel se těšil na dny volna skoro stejně jako studenti, nemohl se dočkat, až se zavře v bradavickém sklepení mezi své kotlíky a křivule. Několik prvních let působení na Bradavické škole se mu to dařilo. Bohužel zapomněl na Albuse Brumbála. Ten nesouhlasil se způsobem odpočinku mladého lektvaristy. Když nepomohlo několikaleté domlouvání, rozhodl se jednat.

Severus právě v poklidu připravoval další dávku Kostirostu pro bradavickou ošetřovnu. Zrovna chtěl zamíchat nadrcené drápy hipogryfa se šťávou z ďáblova osidla. Sotva však vzal do ruky skleněnou lžíci, ucítil známý tah pod pupkem. Byl přemístěn.

„Vítám vás na Manorce, pane profesore.  Pan ředitel přikázal, abychom se vám plně věnovali a splnili všechna vaše přání.“ Zároveň mávl hůlkou, přenášedlo se vyškublo Severusovi z ruky a rozplynulo se v nenávratnu. „Chtěl bych vás upozornit, že jsou zde silné protipřemísťovací bariéry.“ A tak byl Severus přinucen strávit čtrnáct dní relaxací u moře.

Příští rok učinil opatření a předem všechny předměty ve své laboratoři zkontroloval, aby se, Merlin chraň, neocitl zase v nějaké přímořské odpočívárně.  Jenže ani teď ředitelovým intrikám neunikl. Zhruba v polovině července polevila jeho opatrnost. Po jednom náročném dni stráveném nad kotlíky, usoudil, že si zaslouží doušek něčeho silnějšího. Jen však vzal do ruky sklenici, opět nedobrovolně změnil lokaci. Ocitl se v dřevěném srubu. Po krátkém rozhlížení, našel na stole vzkaz.

Milý Severusi,

Protože jsem nabyl dojmu, že pobyt u moře minulý rok ti neposkytl dostatečné uvolnění, zařídil jsem ti letos dovolenou daleko od hlučícího davu v Yellowstoneském národním parku. Zásoby máš na čtrnáct dní. Doufám, že se ti tam bude líbit a že si pořádně odpočineš, abys druhého září zase nezaklel nového učitele obrany proti černé magii.  Tvůj A.B.

Aby toho nebylo málo, sklenice-přenášedlo pomalu zmizela a on zde na čtrnáct dní uvízl. Zaúpěl. Nezbývalo mu, než se nucenému volnu podřídit. Naštěstí ho strávil v okolních lesích, kde si obstaral zásobu vzácných bylinek. Případné chvíle nudy si zpestřoval vymýšlením pomalých mučivých úmrtí Albuse Brumbála.

Proto se následující školní rok připravil a nepozorovaně se pustil do úpravy domu po rodičích. Zvenku vypadalo obydlí v Tkalcovské uličce stejně, jako polorozpadlá barabizna, ale uvnitř skýtala veškerý komfort, co lektvarista potřeboval. Především se soustředil na vybavení moderní laboratoře, to mu zabralo většinu času. Ostatní místnosti zařídil jen nejnutnějším, koneckonců mínil většinu času strávit nad svými kotlíky, a tak žádný zbytečný přepych nepotřebuje. Poslední červnové dny už se nemohl dočkat, až se odstěhuje do svého staronového doupěte.

Jeho očekávání byla splněna. V klidu svého domova celý den pokojně bádal, aby se večer uložil s dobrou knihou. V knihovně ho zaujaly Letopisy Narnie. Zajímavé, pomyslel si, když otevřel Lva, čarodějnici a skříň, od té doby, kdy mi ji četla matka, jsem ji neměl v ruce. Dočítal první kapitolu a …  Najednou se i s lůžkem ocitl uprostřed zasněženého lesa pod rozsvícenou lucernou. Už ne! Zanaříkal. Útěchou mu byla malá pomsta.  V okamžiku jeho přemístění všechny Albusovy citrónové bonbóny zhořkly.

Mezitím se v bradavické ředitelně prudce rozblikal sledováček, který měl Brumbála informovat o jeho podřízených.  Šedovlasému starci radostí zajiskřily oči, zase se mu podařilo dostat Severuse.