neděle 24. srpna 2014

Pohádka o chytré Harrykyni


400 slov
Beta-read Regi
Prohlášení: Drabble nevzniklo za účelem zisku. Všechna práva
na postavy, které jsem si nevymyslela sama, patří J.K. Rowlingové.




„To ne, Pottere, takhle už to dál nejde!“ zlobil se Severus. „Na něčem jsme se domluvili a ty to nerespektuješ! Opět jsi pomohl studentovi porušit školní řád.“
Harry si povzdechl, jeho manžel byl hodně naštvaný, když ho oslovoval příjmením.
„Severusi, no tak, vždyť si zapomněl učebnici na astronomické věži,“ pokoušel se ho uklidnit.
„Nedodržel večerku. A ty’s mu to umožnil. Takhle to dál nejde, už dvakrát jsem tě varoval a udělal´s to znova. Odstěhuješ se.“
„Ale hoši, přece se nebude hádat,“ udobřoval je ze svého obrazu Brumbál.
„Mlčte, Albusi, nepleťte se do toho. Kdybyste byl na Pottera přísnější, nerozcházeli bychom se.“
„Prosím, nerozmyslíš si to?“ žadonil mladík.
„Ne, jsem rozhodnutý, ale abys neřekl, že jsem krutý, smíš si vzít na památku to, co máš nejraději.“
Harry smutně sklopil hlavu. „Dobře, jenom tě žádám, abychom spolu naposledy povečeřeli.“
Severus souhlasil.
Nebelvír nechal připravit chutné menu, a jako dezert oblíbenou manželovu pochoutku obohacenou o speciální přísadu.
Večeře proběhla v klidu. Oba ponořeni do svých myšlenek jídlu moc nedali, o to víc si Severus pochutnával na zákusku. Najednou mu hlava klesla a usnul.
„Tak co, spolkl to?“ vyzvídal Albus. Harry přikývl, pak vzal manžela do náruče a krbem odletaxoval na Grimmauldovo náměstí.
Ráno se Severus probudil s bolestí hlavy. Rychle sáhl po flakónku s lektvarem, ale udeřil se do ruky. S hrůzou zjistil, že není ve své ložnici. V tu chvíli vešel Harry.
„Kde to jsem?“
„U mě doma. Dovolil‘s mi vzít si to, co mám nejraději, tak jsem si tě přinesl domů, protože nic nemiluji víc než tebe,“ vysvětloval mladík.
Severus si povzdechl. Tohle bude těžké. I pro něj byl Harry životní láska, ale nemohl dopustit, aby mu podrýval autoritu.
„Harry, jak mám ty děti naučit zodpovědnosti a pořádku, když jim můj manžel umožňuje obcházet pravidla? Já vím, že z tvého pohledu šlo o maličkosti, ale jako ředitel školy musím na dodržování řádu trvat.“
„Dracovy prohřešky jsi přehlížel,“ bránil se Nebelvír.
„Jako vedoucí Zmijozelu jsem byl v jiné pozici. Mohl jsem občas přimhouřit oko. Když to však přehnali, dostali trest jako každý jiný, jen jsme to nešířili za zdi koleje.“ A hlavně, pokud to udělali tak hloupě, že o tom všichni věděli, pomyslel si.
„Tak jo, ať je po tvém,“ kapituloval nahlas Harry. Ale v případě nouze využiji svého vnitřního Zmijozela, rozhodl se v duchu.
On mi snad čte myšlenky, zaúpěl v skrytu Severus. Ve skutečnosti se ale s manželem rád usmířil.

Žádné komentáře:

Okomentovat