Správný epilog

http://alisanne.insanejournal.com/1130893.html#cutid1



-

"Dnes to bylo devatenáct let," povzdechl si Harry.

Draco prudce pozvedl hlavu. "Tak a je to tady zase, že jo? .... Z toho mě vynech."

"Hm?" Nebelvír vypadal zmateně.

"Má na mysli tvou sentimentální náladu, která tě přepadne každý rok v tuto dobu," zamumlal Severus. "Bude následovat přemýšlení, co by mohlo být, jaká budoucnost by tě čekala, pokud by sis vzal Weasleyovou."

Harry se zasmál. "Znáte mě moc dobře."

Samozřejmě." Severus se ušklíbl. ”O samotě bys pak pravděpodobně fantazíroval o svých imaginárních dětech a o jejich cestě Bradavickým Expresem."

"Tak poděkuj Merlinovi, že jsme ti takovou bolestínskou noc ušetřili,"škádlil ho Draco.

Harry se zakřenil. "Jistě. Ta šetrnost nás zachránila."


Severus se přistoupil k posteli. "Možná, místo rozvažování nad tím, co mohlo být, bychom mohli diskutovat o tom, co máme."

"Jsem pro," řekl Draco a šoural se k lektvaristovi. "Jdeš?" Obrátil se na Harryho, zatímco si sundával oblečení.

Ten se zazubil. "Rozhodně."

Do postele se společně přesunuli s lehkostí dlouholetých milenců. Když později blonďák ležel mezi stejně ukojeným Harrym a Severusem, ušklíbl se. "No, jedna věc je jistá. Za posledních devatenáct let jsme se toho hodně naučili. "

Severus se ušklíbl. "Jsme dobří."

"Řekl bych, že lepší, než jen ´dobří´," Harry pochvaloval si a obkročmo si sedl na Severuse.

Draco se zasmál. Ano, jejich budoucnost bude opravdu zářivá.

-

Severusova dovolená

(napsáno pro drabble soutěž Pentagramu)

S odjezdem posledního žáka na prázdniny stoupala ostražitost Severuse Snapea.  Jako každý učitel se těšil na dny volna skoro stejně jako studenti, nemohl se dočkat, až se zavře v bradavickém sklepení mezi své kotlíky a křivule. Několik prvních let působení na Bradavické škole se mu to dařilo. Bohužel zapomněl na Albuse Brumbála. Ten nesouhlasil se způsobem odpočinku mladého lektvaristy. Když nepomohlo několikaleté domlouvání, rozhodl se jednat.

Severus právě v poklidu připravoval další dávku Kostirostu pro bradavickou ošetřovnu. Zrovna chtěl zamíchat nadrcené drápy hipogryfa se šťávou z ďáblova osidla. Sotva však vzal do ruky skleněnou lžíci, ucítil známý tah pod pupkem. Byl přemístěn.

„Vítám vás na Manorce, pane profesore.  Pan ředitel přikázal, abychom se vám plně věnovali a splnili všechna vaše přání.“ Zároveň mávl hůlkou, přenášedlo se vyškublo Severusovi z ruky a rozplynulo se v nenávratnu. „Chtěl bych vás upozornit, že jsou zde silné protipřemísťovací bariéry.“ A tak byl Severus přinucen strávit čtrnáct dní relaxací u moře.

Příští rok učinil opatření a předem všechny předměty ve své laboratoři zkontroloval, aby se, Merlin chraň, neocitl zase v nějaké přímořské odpočívárně.  Jenže ani teď ředitelovým intrikám neunikl. Zhruba v polovině července polevila jeho opatrnost. Po jednom náročném dni stráveném nad kotlíky, usoudil, že si zaslouží doušek něčeho silnějšího. Jen však vzal do ruky sklenici, opět nedobrovolně změnil lokaci. Ocitl se v dřevěném srubu. Po krátkém rozhlížení, našel na stole vzkaz.

Milý Severusi,

Protože jsem nabyl dojmu, že pobyt u moře minulý rok ti neposkytl dostatečné uvolnění, zařídil jsem ti letos dovolenou daleko od hlučícího davu v Yellowstoneském národním parku. Zásoby máš na čtrnáct dní. Doufám, že se ti tam bude líbit a že si pořádně odpočineš, abys druhého září zase nezaklel nového učitele obrany proti černé magii.  Tvůj A.B.

Aby toho nebylo málo, sklenice-přenášedlo pomalu zmizela a on zde na čtrnáct dní uvízl. Zaúpěl. Nezbývalo mu, než se nucenému volnu podřídit. Naštěstí ho strávil v okolních lesích, kde si obstaral zásobu vzácných bylinek. Případné chvíle nudy si zpestřoval vymýšlením pomalých mučivých úmrtí Albuse Brumbála.

Proto se následující školní rok připravil a nepozorovaně se pustil do úpravy domu po rodičích. Zvenku vypadalo obydlí v Tkalcovské uličce stejně, jako polorozpadlá barabizna, ale uvnitř skýtala veškerý komfort, co lektvarista potřeboval. Především se soustředil na vybavení moderní laboratoře, to mu zabralo většinu času. Ostatní místnosti zařídil jen nejnutnějším, koneckonců mínil většinu času strávit nad svými kotlíky, a tak žádný zbytečný přepych nepotřebuje. Poslední červnové dny už se nemohl dočkat, až se odstěhuje do svého staronového doupěte.

Jeho očekávání byla splněna. V klidu svého domova celý den pokojně bádal, aby se večer uložil s dobrou knihou. V knihovně ho zaujaly Letopisy Narnie. Zajímavé, pomyslel si, když otevřel Lva, čarodějnici a skříň, od té doby, kdy mi ji četla matka, jsem ji neměl v ruce. Dočítal první kapitolu a …  Najednou se i s lůžkem ocitl uprostřed zasněženého lesa pod rozsvícenou lucernou. Už ne! Zanaříkal. Útěchou mu byla malá pomsta.  V okamžiku jeho přemístění všechny Albusovy citrónové bonbóny zhořkly.

Mezitím se v bradavické ředitelně prudce rozblikal sledováček, který měl Brumbála informovat o jeho podřízených.  Šedovlasému starci radostí zajiskřily oči, zase se mu podařilo dostat Severuse.

Manipulace s myslí

-

http://alisanne.insanejournal.com/1233065.html#cutid1
-

-
Harry si povzdechl a nenápadně se přemístil do domu.

"Zbláznil ses?" Zeptal se Ron.

Možná ano, pomyslel si Harry. Není snadné milovat Severuse.

Hermiona byla opatrnější ve svém vyjadřování, ale Harrymu neušly obavy v jejích očích.

Řekl jí, že musí domů a uprchnul dřív, než ho začala vyslýchat.

-

"Opozdil ses," prohlásil Severus, když Harry vstoupil do obývacího pokoje. "Náročný den na ministerstvu?"

"Řekl jsem o nás Ronovi a Hermioně," zašeptal nebelvír.

"Opravdu." Starší muž se postavil a přistoupil k němu. "Beru to tak, že tě... nepodpořili?"

Potter mu pohlédl do očí, aby mu ukázal, co se stalo.


Stulený v partnerově blízkosti se Harry cítil lépe. Skončili v posteli a po milování se pustili do zbytků jídla. "Taky jeden ze způsobů, jak mi zlepšit náladu," zasmál se a přitiskl se k Severusovu rameni."
"Jistě, provedl jsem také intenzivní výzkum na toto téma," zamumlal zmijozel. -"Mám tedy nějaké odborné znalostí."

Nebelvír se ušklíbl. "Já se nehádám." Zatímco prsty škádlil partnerovy bradavky, zeptal se:

"Jsi... naštvaný?"

"Myslíš proto, že tví přátelé pochybují o tvém duševním zdraví?" Když Harry přikývl, Severus si odfrkl. "Proč bych měl? Já si myslím, že jsi blázen."

"Co?" Nebelvír zamrkal.

"Vím, že si tě nezasloužím, a přesto jsi tady." Severus ho políbil na spánek. "Mě to zní bláznivě."


Harry měl poslání. Po Severusově vyznání byl odhodlaný mu ukázat, jak je pro něj důležitý.

Nicméně, to se snadněji řekne, než udělá. Ron a Hermiona mu vztah s lektvaristou neustále rozmlouvali a ten zase odmítal veškeré pozvánky na společenské akce s jeho přáteli - ne, že by mu to Harry vyčítal.

Harry se začínal cítit, jakoby se opravdu zbláznil!

Konečně, měl toho dost a dovlekl Severuse na pravidelnou měsíční večeři zaměstnanců ministerstva. Přitáhl si ho blíže k sobě a přede všemi ho políbil.

"Chceš šokovat, že?" Šeptal lektvarista.

Nebelvír se jen usmál.


Uprostřed hlučného davu, našel Harry jejich stůl. Když dorazili, vypadal Ron ohromeně.

"Pane."

"Pane profesore," uvítala je Hermiona chladně.

"Zdravím vás." Než se sám posadil, odsunul Severus Harrymu židli. "Ale já už nejsem profesor."

Jak večeře pokračovala, Hermiona roztávala a Ron postupně také. Brzy sepřátelsky bavili.

Poté, co se Harry a Severus zvedli, zeptal se Ron. "Uvidíme se příští měsíc?"

Zmijozel se ušklíbl. "Pravděpodobně ne."

"Přijdete o pověstnou ministerskou večeři." Škádlila je Hermiona.Zatímco žertovali o strašném jídle, Severus je k partnerovu údivu pozval na večeři.

Lektvarista potlačoval smích. "Byl bych blázen, pokud bych tohle absolvoval každý měsíc."


"Máš pravdu," zašeptala Hermiona. "Mýlili jsme se, on se změnil."

Harry se usmíval.

Od ministerské večeře už uběhly dva měsíce a za tu dobu byli Ron a Hermiona několikrát jejich hosty. Nyní spolu večeřeli alespoň jednou týdně.""Říkal jsem ti to."

Potřásla hlavou. "Ron předvídal, že to řekneš."

Harry ji objal a zeptal se: "Zlobíš se? Jak často ti mohu říct, že se pleteš?"

"Bod pro tebe," – řekla a zavěsila se do něho. "Takže jediné šílenství, které mohu prokázat je, že jste zblázněni do sebe navzájem."

"Jo." Usmál se Harry a pohlédl na Severuse, který se dobromyslně dohadoval s Ronem.

"To je jisté."

Živly

Výkřik mi zamrzl na rtech. Vyděšeně jsem zíral, jak se můj bratr během okamžiku vypařil.

Neschopen pohybu jsem nějakou dobu jen strnule stál. Odmítl jsem přijmout hrůznou konečnost posledního Watranova okamžiku. Proč, u mocného Svarožice, si nedal říct. Ale on měl vždy svou hlavu a nehleděl na následky. Anebo zešílel? Vždyť kdo to kdy viděl, aby se ohnivý muž zamiloval do víly. Tohle ani jinak nemohlo skončit.

A jak to začalo? Byli jsme synové vládce všech ohnivců a ohniváků. Dvojčata, na pohled stejní jak dva plamínky, ale ve skutečnosti byste mezi ohnivým lidem těžko hledali dvě rozdílnější povahy. Watran byl ten, kdo šel do všeho po hlavě. Chtěl vše vyzkoušet, bez ohledu na bezpečí vlastní nebo cizí. A pokud někde vypukl požár, mohli jste dát ruku do ohně, že v tom měl prsty. Já si vždy uvědomoval důležitost naší moci, tvořivé a ničivé zároveň. Jenže zkrotit mého bratra bylo stejně nesnadné jako ovládnout plameny v suchém lese. Proto mu otec dál lénem Mokravské bažiny, tam snad moc škody nenapáchá, prohlásil tehdy.

Po dvou měsících však dorazily zprávy o jeho podivné proměně, dřívější bouřlivák se stal tichým a zádumčivým. Prý po paláci bloudil jak oheň bez jiskry. Ve snaze přijít tomu na kloub, poslal mě otec na průzkum. Po týdenním vyzvídání pokoutné šuškandy jsem se dopátral pravdy. Watran, ohnivý muž, se zamiloval do víly, bludičky z bažin. Každý večer se vydal na projížďku, aby ji nejprve skryt mezi stromy pozoroval při tanci a později aby se k ní přidal. On s jeho porušováním pravidel! Docházela mu vůbec vážnost situace?!.

Veškerá má snaha přivést ho k rozumu byla marná. Nechtěl pochopit, že Ohnivý lid se NEMŮŽE spojit s Vodním. To už bych snadněji zapálil mokré dříví. Zbývala jediná možnost, promluvit si s bludičkou a doufat, že bude přístupnější racionálním argumentům. Bohužel, dorazil jsem právě v okamžiku, kdy se ti dva poprvé políbili, a naplnila se kletba našich dvou rodů. Žár ohnivého lidu pohltil chlad vodního a oba milence proměnil v páru.

Nikomu bych nepřál zažít, to co následovalo v dnech příštích. Křehké příměří mezi Ohnivci a Vílami bylo zmařeno. Můj otec dštil oheň a síru na jejich území. Oni nám nezůstali nic dlužni a zalévali naše končiny zhoubnými povodněmi. Už to vypadalo, že po nás zůstane než zničená pustina. A také by se tak stalo, kdyby nezasáhli páni Větru a Země, kteří přinutili znesvářené protivníky k opětovné dohodě.

Nastal zase klid, jen jméno mého bratra nesmí nikdo vyslovit. Tedy aspoň tady v paláci a okolí, protože na Mokravské zemi si ho šeptají s posvátnou úctou. Na místě jeho prvního a posledního polibku vytryskl vzácný horký pramen.

Štěstí a rozvod

-

http://alisanne.insanejournal.com/1037566.html


Když vyšel z advokátovy kanceláře, Harry se cítil hodně vyčerpaně, podobně jako po porážce Voldemorta.
Zavřel oči a opřel se o zeď, potřeboval nabrat dech.

"Pottere."

Pootevřenou štěrbinou oka zpozoroval Malfoye. "Hm?".

"No tak, jsou lepší místa na zdřímnutí." Ušklíbl se Zmijozel. "Perný den?"

"Právě jsem se rozvedl." Harry se smutně pousmál nad blonďákovým nadzvednutým obočím.
"Copak nečteš noviny?"

Malfoy pokrčil rameny. "Po rozvodu jsem přestal takové věci sledovat."

"Ty ses taky rozvedl?"

"A pak kdo tady nesleduje tisk?" Vysmíval se Draco. Naklonil hlavu a řekl: "Pojď, dáme si něco k pití."



. "...bylo to hrozné," blábolil Harry. "Když se narodila Lily, začala Ginny trávit více času trénováním Harpyjí než doma."

Draco našpulil rty. "To zní jako něco, co udělala Astoria, s výjimkou práce. Zmizela po Scorpiusově narození."

"Jaké to je být rozvedený?" Vyzvídal Nebelvír po dopití sklenice. "Mám na mysli, co děláš celé dny? Ponořil ses do práce? Musíš si platit za společnost? "

Malfoy se usmál. "Já nikdy... za společnost jsem neplatil, Pottere, bez ohledu na to, jak zoufalý jsem byl." Pokrčil rameny. "Já... starám se o syna."

"Děti dostala Ginny," povzdechl si Harry. "Uvidím je jen o prázdninách."

"Můžeš mi pomoct se Scorpiusem." Ušklíbl se Zmijozel.



"Na naši smíšenou rodinu," připila Molly a upřela pohled na početnou společnost, která se sešla u stolu. "Štěstí nás spojilo dohromady."

"Štěstí a rozvod," zabručel George.

Harry se tajně zaculil, když uslyšel Dracovo odfrknutí.

"Jak jsem říkala," pokračovala Molly a zlostně pohlédla na George. "Kdyby za tím nebylo štěstí, Ginny by nežila s Viktorem, Harry by nepřivedl Draca a Scorpiuse a naše rodina by nebyla stejná."

Červenající se Scorpius, který seděl vedle Lily, s plnou pusou souhlasně přikývl zároveň s Viktorem.

Když všichni začali jíst, Harry zašeptal."Má pravdu, víš, jsem moc šťastný."
Draco se jen samolibě ušklíbl a pohladil Harryho stehno.
"Hlavně na to nezapomeň."
-
-

Efektivní plán

-

http://alisanne.insanejournal.com/1114191.html#cutid1


"Mohl by nás chytit!" zalapal po dechu Draco.

Harry, zcela zabraný líbáním jeho krku, se usmál. "Až do úterý bude pryč."

"Přesto jsem nervózní," kňučel blonďák.

"A také vzrušený," mumlal Nebelvír, zatímco se mazlil s jeho erekcí.

Draco se začervenal. "Představoval jsem si, jak mě Severus táhne do sklepení, aby si se mnou užil."

Harry si povzdechl. "Neděláme to všichni?"

"Vskutku," ozval se hlas ze stínu. "Do těchto fantazií patří i to, že vniknete do mých pokojů?"

Mladíci od sebe s heknutím odskočili.

"Pokračujte." Severus se ušklíbl nad jejich šokovanými tvářemi. "Překvapení? Nejste jediní, co rádi fantazírují."

Harry a Draco si s úsměvem vyměnili pohledy. Jejich plán vyšel!



Severus zatajil dech a jeho dýchání se zpomalilo. Draco a Harry, už spali a tiše chrápali, oba schouleni po boku Severuse.

Zmijozel se usmál do tmy. Nebyl žádný hlupák.Všiml si pohledů, které si vyměňovali celý večer. Jednoho dne se možná přiznám, že jsem o jejich plánovaném svádění věděl.

Koneckonců, jeho sklepení bylo nedostupné. Zabezpečení ho upozornilo v okamžiku, kdy je narušili.

Přemístil se zpět, skryl se ve stínu a sledoval je, čím dál víc vzrušený.

Dracovo projevení zájmu o jeho osobu mu poskytlo ideální příležitost a Severus po ní skočil.

Ano, pomyslel si, uspokojen. Můj plán zafungoval spolehlivě.

-

-

Záhada

(Gleti)

Ginny Weasleyová se toulala Bradavickými pozemky a smutnila. Necelý rok po válce byste zde už stěží nalezli stopy po osudové bitvě, ale ona, zvyklá na kouzelnické vymoženosti, se nad tím nepozastavovala. Utápěla se sebelítostí nad ztroskotáními svých lásek. Doufala, že aspoň vztah s Harrym bude jiný, ale i ten pomalu spěl ke konci. Roční odloučení je změnilo víc, než si oba připustili.

Pohroužená ve svou chandru zabloudila až za okraj Zapovězeného lesa. Dokud byla v dohledu Hagridovy chajdy, cítila se v bezpečí. Prochozené odpoledne jí však unavilo a jí se nechtělo vracet do rušné společenské místnosti.Na chvíli si odpočinula na palouku mezi jarními bylinami. Jenže jejich omamná vůně ji uspala.

Probudilo ji šimrání na nose. Podvědomě se poškrábala a ztuhla. Její knoflíkovitý pršáček nabobtnal. Vyskočila a … spadla. Šokovaně zírala na své neohrabané tlusté prsty, na krátké avšak objemné sloupovité nohy. Zděšeně se rozběhla k hradu, což se změněným těžištěm šlo namáhavě.

Sotva ji spatřili první studenti, s hrůzou a křikem před ní prchali. Nic nepomohlo, že na ně volala: „To jsem, já, Ginny!“ Naštěstí narazila na Lenku Láskorádovou. Ta si jinejprve nebojácně prohlížela a dlouze se jí zadívala do očí. Pak ji políbila a řekla, „ano, jsi Ginny.“ A najednou tu stála zrzavá Nebelvírka v celé své kráse.

Později toho dne se na palouček vrátila s Hermionou a profesorkou McGonagallovou, aby rozluštily záhadu její proměny. Trvalo několik dní, než objevily její příčinu. Odražené kouzlo během bitvy o Bradavice pozměnilo vlastnosti lesních bylin a ty způsobily Ginninu transformaci v příšeru.

Prožité dobrodružství přivodilo jednu zásadní změnu v jejím životě. Lenčin polibek v ní rezonoval. Přinutil ji uvědomit si, že vždy ráda pobývala v Havraspárčině společnosti. Časem zjistila, že právě v Lenčině náručí a posteli najde vše, po čem touží; něhu a porozumění. Vždyť jedině oči lásky odhalí vaší pravou tvář.